Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Pampuch
Pampuch je hra, která funguje na velmi starém principu a to na principu hry PacMan.
V Pacmanovi šlo o to vysbírat v bludišti co nejrychleji kuličky a nenechat se sežrat žádnou bestií, převážně duchy.
Podle Pacmana dostali jí podobné hry název Pacmanovky. A Pacmanovky existují snad na všech zařízeních, kde se dají hrát hry – Snes, Nes, Game Boy, Game Gear, Liko Pegasus Nintendo System, Sega CD, Robotron 1715, ZX Spectrum, PMD, HP, Super Engine, Playstation, PC, Commodore, Amiga, Mega Drive, Atari (XT, Game System, Jaguar), 3DO, Rambo a dalších. Některé jsou lépe provedené a jiné zase hůře, jedny jsou zábavnější jiné nudnější, jedny běhají v grafickém režimu a jiné zase v textovém režimu, jedny obsahují kvalitní zvukové efekty, jiné hrají přes speaker a některé vůbec žádné zvuky neobsahují. Vyšlo dokonce několik CD s velikými sbírkami volně šiřitelných her na principu PacMana. Určitě už existují i PacManovky s využitím 3D grafické technologie. PacMan je i přes své stáří stále populární. Navíc jsou tyto hry docela i zábavné. Existuje také mnoho českých variant této hry. O některých se můžete něco dozvědět v programu DISCS, který si můžete stáhnout na http://www.mujweb.cz/www/discs. Jednou z nich je i hra Pampuch, jejímž autorem je známá česká počítačová firma Zoner, což je autor například známých grafických editorů Zebra pro Dos, Zebra pro Windows, Zoner Calisto.. hypertextových programů – Zoner Context a dalších. Datum její výroby není přesně znám, ale vznikla v roce 1994. Hra je šířena jako FREEWARE a zabírá cca 80 kB, běhá bezproblémově pod operačními systémy Windows 3.x/95/98/NT/2K/ a asi dalšími které budou následovat :). Hra se nachází na CD Český výběr 2 vydaném roku 1996 firmou Špidla Data Processing, ale asi i na dalších. Rychlost hry lze zpomalovat nebo zrychlovat, je tu tabulka vítězů, několik kol, možnost vypínání a zapínání zvuku a samozřejmě zavření hry, ale to je asi tak vše. Grafika je na svou dobu standartní, hratelnost je dobrá a nápad je převzatý. Nějaký větší popis hry zde nebude, protože si myslím, že pro každého bude zajímavější si hru zahrát než si o ní přečíst to co zapnutím hry stejně zjistí.

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Óda za klasiku
Deset cédéček leží na stole a nikdo si jich nevšímá. Je to divné, ale nikoho nezajímají výtvory herního průmyslu, jenž ještě před třemi roky bavili svět. Co se stalo? Nic divného. Staré věci prostě nejsou v oblibě, jsou dávno zapomenuty. Hráč, jenž ještě kdysi obdivoval nápady vývojářů těchto skvělých her, nyní na ony hry zanevřel. Co dělá nyní? Hraje jiné, zábavnější hry. Výplody komerce. Hry, které by dokázal udělat každý podprůměrný uživatel počítače, kdyby měl peníze a 3D engine. Hraje 3D hry, všechny jsou skoro stejné, to mu však nevadí, vždyť polygony jsou lepší než bitmapové pixely. A tak pomalu vymírají arkády, logické hry, klasické střílečky a mnoho jiných žánrů. Místo toho tu máme 3D arkády, 3D plošinovky, 3D tetris i 3D střílečky. Hry jsou si podobné skoro jako vejce vejci a většinou jsou skoro skutečné. Ale proč simulovat skutečnost, to je jen demonstrace kvality hardwarového průmyslu, to už můžu žít rovnou ve skutečném světě a neutíkat k virtuální realitě. Nic proti 3D hrám, líbí se mi, ale proč je teď všechno 3D? A co není 3D, to jsou podle hráčů kraviny. Proč nemohou žít 3D hry v souladu a přátelství s ostatními hrami? Pořád se do nich naváží, až nakonec 2D svět vymizí. Tak sbohem 2D! Vítej 3D světe, když si tě hráči přejí, buď tu mezi námi.

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Mopy Fish

,Známý výrobce tiskáren Hewlett – Packard a společnosti Global Beach a Virtual Creatures, si dali tu práci a vytvořili další virtuální zvířát-ko (i když vlastně existuje již poměrně dlou-hou dobu). A tak je tu mezi námi. Mopy Fish je hra ve které se musíte starat o virtuální ry-bičku, která si plave po černé obrazovce. Rybi-čku si lze pojmenovat, takže třeba ta moje se jmenuje Bobina, rybu musíte krmit a hrát si s ní, stejně jako v Catz a Dodz stačí jen chvilku klikat na ní nebo na její okolí. Rybička vydrží bez krmení až 14 dnů, takže přežije i když jste na dovolené. V nejhorším stačí požádat někoho známého, aby jí občas nakrmil (třeba vaší ba-bičku, která si s počítačem určitě náramně ro-zumí). V adresáři s vaší Mopy Fish je i spořič obrazovky. Hru si lze stáhnout z internetu, kde je volně k dispozici na adrese www.hp.com/go/ fish. Za to jak se o rybku staráte získáváte bo-dy a za ně si lze koupit věci do svého akvária. Za 3200 bodů si lze koupit pro rybu speciální krmení. Za 2400 bodů teploměr, za 1600 bodů vzduchový filtr a za 800 bodů si lze koupit kámen nebo lépe bude když řeknu skalku s rostlinou. Základní část hry je ve čtyřech jazy-cích. Jen pro vaší představu podotýkám že za-čínáte s 40 body a třeba druhý den jich máte pouze 80. Mopy vám zabere na disku asi něco okolo 9 MB (přesněji 8,85 MB), takže by jste si pro ni mohli udělat místo, protože na dnešní dobu není 9 MB tak moc (že jo Klaymene). Pokud by jste měli strach že by se vám tato hra nechtěla spustit, tak nezoufejte hra běhá běží plynule i na počítačích s procesorem typu 486. Operační systém na kterém lze tato hra spustit je Windows 95, ale můžete to zkusit i na Windowsu 3.1 nebo 3.11. – Magic –

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Mario Bros

Tak a je tu další RETRO a jak jinak, než od Magica…

Na osmibitech Nintendo existovali a existují tisíce her. Některé jsou lépe provedené a jiné hůře. Do té první skupiny patří i proslulá skákačka Mario Bros, podle které byl natočený i film (s dost divným příběhem). Já jsem tuto hru sice pařil na osmibitech kompatibilních s Nintendem, ale nebyl to klasický NES, nýbrž jeho reverze nesoucí název Pegasus. Možná jste tuto hru taky hráli, protože se nachází na velkém množství různých kazet, ale možná taky ne.. a tak se dám do toho popisu. Hra pochází nejspíše z dílen společnosti Nintendo a vznikla koncem osmdesátých let. Hlavními postavami hry jsou opraváři Mario a Luigi, kteří se nějakou zápletkou dostali do bizardního světa, plného různých příšerek které jim chcou sebrat životy. Mario a Luigi musí vysvobodit princeznu, ale není to tak jednoduché, protože je na ně připravena spousta nástrah. Je to opravdu klasická plošinovka i s plošinama. Je tu mnoho nepřátel (sovy, želvy, létající želvy, draci, ryby, potápky, válce..) ale jejich ničení probíhá bez krve. Některé zničíte tak že na ně skočíte a jiné musíte sestřelit, ale nejprve musíte někde sehnat zbraň. Hra se skládá ze světů a každý svět je složen ze čtyř kol, odehrávajících se v různých prostředích. Jedno například při zapojení mozku připomíná peklo, druhé například vodu, třetí louku s přerostlými houbami atd. Jsou tu různé objekty, které dokreslují prostředí, jako mraky, keře, stromky. Jsou tu různě se hýbající plošiny, některé se dokonce nehýbou, jiné Vám naopak zmizí pod nohama sotva na ně skočíte. Jsou tu také malí dráčci, kteří po Vás budou házet velké množství sekyr a dostat se k nim je velmi složité, protože se vyskytují většinou po dvojicích a vzájemně se kryjí. Po cestě lze vidět desítky bloků. Některé zničíte a nic se nestane, jiné Vám přidají minci (100 mincí pak dá jeden život), některé přidají dokonce mincí víc. Jsou tu i bloky, z kterých pokud je zničíte vyletí houba a pokud se Vám ji podaří chytit, získáte jeden life. Jsou tu i jiné bloky, z kterých například vylétne hvězdička, která pokud jí chytíte, dá vaší postavičce dočasnou nesmrtelnost. Nebo jsou tu bloky, po nichž získáte zbraň nebo velkou postavičku. Na cestě se nachází spousta prohlubní, do kterých může Mario nebo Luigi spadnout. Nebo rour, z nichž některé dostanou Maria nebo Lugiho do bonusové místnosti, plné mincí a jiných prémií. Některé roury dostanou Maria, ale i do jiných levelů apod. Dokonce jsou tu také speciální levely. Například z jednoho bloku vyrostou kouzelné fazole, po nichž může Mario vlézt do jakéhosi levelu, kde si může nabrat velké množství mincí. Hra je velmi rozsáhlá, ale není náročná. Speciálním parametrem jí lze spustit i s 49 životy. Grafika hry je na tu dobu standartní, hudba a zvuky hry jsou pochmurné, ale pžežitelné. Hlavní je však to, že hra má dost vysokou hratelnost a lze u ní dlouho vydržet.

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

(tohle je například článek z papírového magazínu o hrách Leveler, který jsme vydávali na základce, kopírovali na Xeroxu a šířili mezi kamarády) -> tipuju že jde o rok 1999

Gangsters : Organized crime

Gangsters : Organized crime je strategická hra, ale není to ani budovatelská, tahová, obchodní či realtimová strategie je to strategie, která tu zatím nebyla. I když vlastně v této strategii jde o obchody, ale trošku špinavé. S touto hrou přišel tým Hot House Creation. Na tuto hru jsem se v celku těšil i když o její koupi, já sám osobně neuvažuji. Na začátku hry si lze prohlédnout všechny zajímavé informace jako je to že si přečtete noviny, ve kterých naleznete občas i něco o tom co jste zase vyvedli, pak tam lze naplánovat váš budoucí týden i když jsem to moc nepochopil, různého takovéhoto plánování je tady docela dost. Můžete tu také najímat své lidi. Jednou jsem klikl na takovej barák v rohu vpravo na dolní části obrazovky a něco se tam začalo nahrávat (Magicku opravdu zajímavý návod). Při nahrávání hry se objevilo šedivé město, které se postupně vybarvovalo, po malé chvilce se objevilo to co sklidilo můj obdiv, protože do této doby bych dal hře tak 1 z 10 z jednoho prostýho důvodu že nulu dát nemůžu. Na obrazovce se objevilo jakési 3D město viděné pohledem jako v Sim City 2000. Všude bylo hodně lidí i když po chvilce jsem zjistil že většina lidí je oblečena úplně stejně. Poté jsem zahlédl že se občas objevilo nějaké to auto. Hra se odehrává v Americe, ale v Americe asi tak ve dvacátých nebo třicátých letech, takže tu neuvidíte žádné dlouhé kolony aut. Občas se ve hře objevila nějaká ta tramvaj jedoucí po kolejích nebo třeba vlak. Všechny tyto věci jsou celkem dobře animované. Lidé se na chvilku zastaví, třeba před přechodem silnice, nebo u výlohy, utíkají přes ulici. Auta občas odbočí atd. Takových věcí je tu spousta, když poklepáte na nějakého človíčka tak se u některého (ne u všech) objeví okno ve kterém vidíte kudy příslušný človíček jde. Takhle jsem nashromáždil asi 9 oken a když jsem na jakékoli z oken poklepal (ťuky, ťuk v mrázáku máme nového nájemníka, že jo Magicku – pozn. Klaymen),.objevilo se mi na celé obrazovce. Když jsem ukázal na jakéhokoli človíčka objevil se nad ním nápis s jeho jménem. Těch jmen je ve hře víc než dost, když chcete vědět něco o nějaké budově nebo o nějakém objektu stačí na něj taky jenom párkrát kliknout. Pokud by jste chtěli vidět základy budov i to v této hře jde. Stačí kliknout na jednu z ikon v levém horním rohu, ikony, které jsou vedle ní, slouží například k oddalování a přibližování prostředí, vyvolání celkové mapy, nebo k získání informací, smazání všech aktivních oken hry, podívání se na vaší hlavní budovu atd. Občas (čas od času) se mi povedlo vyvolat okno ve kterém byl nakreslený člověk, a byli tam o něm napsány informace. Nebo okno s nějakými zbraněmi atd. Ve hře jsou továrny, hřbitovy, obchody, parky, kostely, obytné budovy a desítky dalších objektů. Nestalo se mi že by třeba projíždějící auto překrylo přecházejícího člověka tak jak to je ve většině jiných strategií. S okny ve kterých jdou lidičky nebo jsou v nich informace lze standartně pracovat to znamená přenášet, roztahovat, zvětšovat a vypínat. Ve hře začínáte s jednou základní budovou a několika lidmy. Můžete najímat lidi, vydírat obchody, přepadat banky a jiné objekty, když vám zavřou vašeho oblíbeného kumpáná můžete se pokusit ho dostat z lapáku, můžete vykrádat obchody, někoho si jen tak ze srandy zabít, prostě cokoli na co si vzpomenete. Jenomže je tu takový malý problém, protože ve hře jsou kromě vás i jiné gangy. Můžete se s nimi domluvit nebo s nimi válčit. Hra je však vemi složitá a komplikovaná, pochopit jí dá celkem slušnou práci, když je k tomu všemu celá v angličtině. Ale na druho stránku je to dobrá hra a je velmi dobře propracovaná a doporučuju ji každému hráči strategií. Spracování hry, obrázky, animace, informace to vše je velmi dobře provedené, ale čekal jsem že to bude trošku jednoduší na pochopení. Proto dávám 7/10, původně jsem se rozmýšlel že dám dokonce 6/10 a málem to tak dopadlo.

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku (a chvilku potom).  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Jamy

Uff… píše se duben 2000 a já si prohlížím staré zdrojové kódy a v tom narazím na zdrojový kód toho úplně nejstaršího Sektoru s označením Sektor 0, tento Sektor nikdy nevyšel a už ani nevyjde.
Důvod je jednoduchý a vlastně není jen jeden, ale je jich více – Sektor ( 0 ) nikdy nebyl dodělán a zkompletován, informace v něm jsou již zastaralé, technologie v které byl dělán se už nepoužívá… ale přece jenom se mi hodil, našel jsem v něm několik recenzí, které ještě mohu využít, pokud je trochu upravím a předělám (je v nich totiž mnoho chyb…). Jednou z těch recenzí byla retro recenze na velmi starou českou logickou hříčku z osmdesátých let nazvanou Jamy a určenou pro běh na počítačích Robotron. Tak tady je… (užijte si jí)

Je tomu už hodně a hodně dávno. Já začínal pařit na videohrách Pegasus a na počítači Robotron 1715. Na tomto stroji a možná i na dalších Robotronech byly všechny hry a programy pouze v textovém režimu a skládaly se ze dvou barev – zelené a černé. My jsme měli na jedné 5 a čtvrt palcové disketě hned několik (jednoduchých) her jako Bludiste, Oko, Auto, BOBY sachy, Suphad, Rallye, Clovece nezlob se, Sextest, Apollo, Kalaha, Hanoj, Hanoi, Ladder +, Lad 1, Lad 2, Lad 3, Lad 4, Lad 5, Chamu, Wurmi, Sirky, Trifidi, Chaser, Catchum a další. Mezi těmito hrami byla i hra která se nazývala Jamy. Nic moc graficky zpracované, ale hrát se to dalo. Měla docela dobrou úvodní obrazovku s vysvětlením pravidel. Prostředí bylo složené z Ascii znaků a šlo tam o to projít ohraničené území a dostat se do východu, který byl označen nějakým znakem, ale nepamatuji si již kterým. Zatím to vypadá jednoduše, ale je tu jeden menší problém na území, kterým jste museli projít byli jámy. Aby jste do nich nespadli museli jste jít pomalu. Směrem kterým jste šli se objevovaly jámy asi jeden krok před vámi. Pokud se před vámi objevila jáma museli jste změnit směr, ještě dnes si pamatuju jak mi počítač při spadnutí do jámy napsal – Spadol si do Jamy to je tvuj konec !!!. Cestou k východu jste museli sebrat ještě náhodně položené dva znaky a potom jste mohly jít rovnou do východu. Samozřejmě že tato hra není žádná pecka oproti dnešním logickým hrám, ale za povšimnutí tato hra určitě stála.

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku.  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

C&C: Tiberian Sun

Tato hra je jedním z nejvíce očekávaných titulů od vývojářského týmu Westwood. A jelikož Westwood vyrobila také známou real-timovou strategii Dune, která je pro fanoušky strategií stejným symbolem jako Warcraft od firmy Blizzard máte se opravdu na co těšit. V prvních dílech C&C proti sobě bojovali dvě strany kladní GDI, ale šlo hrát i za záporné NOD, v pokračování C&C tedy ve hře C&C: TS jsou opět tyto dvě strany, ale přibyla i strana třetí za kterou v podstatě může NOD, protože jí vytvořil svými genetickými pokusy, další stranou která přibyla jsou lidé, kteří vám mohou pomoci nebo na vás i útočit, podle toho jak se k nim budete chovat, za tuto stranu však hrát nemůžete, stejně jako za pobíhající zvířata, která po z mutování mohou začít útočit na vaše jednotky. Přibudou také nové jednotky pro obě strany, ve hře bude také mnoho animací, další změnou oproti minulým dílům je to, že jednotky budou získávat zkušenost, podle toho co udělají a podle zkušeností se jim budou měnit jejich vlastnosti jako např. rychlost, zbraně atd. Ve hře se má objevit také podpora multiplayeru a internetové hry. To jistě potěší nejedno pařanské srdce. Prostředí ve kterém se budete pohybovat vypadá velmi hezky (jsou tu například lesy, města, pouště, trávou a sněhem pokryté plochy). Opět budete muset těžit tibérium, za které si pak budete stavět jednotky, budovy a oplocení. Opravovat jednotky a budovy atd. Jak je vidět je opravdu na co se těšit, hra je hotova už asi z 93 %, distribuci bude dělat EA a možná vyjde i demoverze. Ted’ už pouze zbývá sedět u počítače (něco pařit) a čekat. Snad se na podzim dočkáme.

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku.  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Buřtík

Buřtík je zajímavá FREEWAROVÁ hra, která jistě zaujme. Někomu se bude líbit nápad, hlavní hrdina, grafické zpracování nebo velmi dobrá hratelnost. Hru vyrobil malý několika členný tým ALBISOFT a tento rok (magický rok 2000) se objevila na CD příloze jednoho nejmenovaného herního magazínu. Hra běží v Dosu a zabírá asi 4,6 MB, ale zdá se mi to docela málo na to, co všechno v ní je zapečetěno a připraveno k objevení hráčem. Ovládáte člověka, jehož jméno nebo přezdívka je Buřtík. V intru hry se lze dozvědět, že Buřtík se šel jednoho dne najíst, protože měl jako ostatně vždy velký hlad, šel okolo banky, kde zrovna došlo k přepadení.. rozhodl se že si asi vybere nějaké prachy (tuším že na jídlo) a tak do ní vešel. Našel tam jen pistoli a když se k ní blížil, chytla nevinného Buřtíka policie a zavřela ho do svých apartmá v pankrácké věznici, jenomže tam dávali hrozně malé porce jídla a chudák buřtík se rozhodl že uteče, protože dvacet let které tam měl strávit se mu zdálo moc, no a právě zde vaše hra začíná. Hra je vlastně jakási plošinová skákačka/akční střílečka křížená s Dizzym (nebo Ednou). Obsahuje 20 kvalitních levelů (v kanále; v tibetu; v národním divadle; na sibiři atd.), ve kterých lze potkat více než čtyřicet postav, které Vám většinou budou chtít ublížit, ale jsou tu i postavy kladné, které Vám pomohou. Mimoto jsou ve hře různá propadla, výtahy, páky, padací balvany a další padající předměty, příkopy s bodáky apod. Můžete používat pět různých druhů zbraní (pistolku, palici, samopal, plamenomet a kyselinomet), ale některé musíte nejprve sebrat. Prostředí ve kterém chodíte je také docela zajímavé (na FREEWARE hru). Lze tu ukládat a načítat pozice, ale hra funguje i na obyčejné passwordy. Hra je v grafickém režimu a běží v pohodě i ve Windows (a neseká se moc ani ve wokně). Prý to dělá chyby při spuštění v Dosu, ale nemám to ověřené, protože jsem to nezkoušel. Hra má pár malých chyb a záporů, ale není to tak hrozný. Stalo se mi třeba, že se několikrát hra kousla, ale to dělá hodně programů i současných kvalitních her, takže vo co go? Doporučuju všem příznivcům tohoto typu her, aby si hru zahráli, protože to za to docela stojí.