Buřtík

Já spisovatel, Počítačové hry

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku.  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

 

Buřtík

Buřtík je zajímavá FREEWAROVÁ hra, která jistě zaujme. Někomu se bude líbit nápad, hlavní hrdina, grafické zpracování nebo velmi dobrá hratelnost. Hru vyrobil malý několika členný tým ALBISOFT a tento rok (magický rok 2000) se objevila na CD příloze jednoho nejmenovaného herního magazínu. Hra běží v Dosu a zabírá asi 4,6 MB, ale zdá se mi to docela málo na to, co všechno v ní je zapečetěno a připraveno k objevení hráčem. Ovládáte člověka, jehož jméno nebo přezdívka je Buřtík. V intru hry se lze dozvědět, že Buřtík se šel jednoho dne najíst, protože měl jako ostatně vždy velký hlad, šel okolo banky, kde zrovna došlo k přepadení.. rozhodl se že si asi vybere nějaké prachy (tuším že na jídlo) a tak do ní vešel. Našel tam jen pistoli a když se k ní blížil, chytla nevinného Buřtíka policie a zavřela ho do svých apartmá v pankrácké věznici, jenomže tam dávali hrozně malé porce jídla a chudák buřtík se rozhodl že uteče, protože dvacet let které tam měl strávit se mu zdálo moc, no a právě zde vaše hra začíná. Hra je vlastně jakási plošinová skákačka/akční střílečka křížená s Dizzym (nebo Ednou). Obsahuje 20 kvalitních levelů (v kanále; v tibetu; v národním divadle; na sibiři atd.), ve kterých lze potkat více než čtyřicet postav, které Vám většinou budou chtít ublížit, ale jsou tu i postavy kladné, které Vám pomohou. Mimoto jsou ve hře různá propadla, výtahy, páky, padací balvany a další padající předměty, příkopy s bodáky apod. Můžete používat pět různých druhů zbraní (pistolku, palici, samopal, plamenomet a kyselinomet), ale některé musíte nejprve sebrat. Prostředí ve kterém chodíte je také docela zajímavé (na FREEWARE hru). Lze tu ukládat a načítat pozice, ale hra funguje i na obyčejné passwordy. Hra je v grafickém režimu a běží v pohodě i ve Windows (a neseká se moc ani ve wokně). Prý to dělá chyby při spuštění v Dosu, ale nemám to ověřené, protože jsem to nezkoušel. Hra má pár malých chyb a záporů, ale není to tak hrozný. Stalo se mi třeba, že se několikrát hra kousla, ale to dělá hodně programů i současných kvalitních her, takže vo co go? Doporučuju všem příznivcům tohoto typu her, aby si hru zahráli, protože to za to docela stojí.

BRAVO SUMMER HITS ´98

Já spisovatel, Názory

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku.  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

BRAVO SUMMER HITS ´98

Psal se rok 1998 a plátek nesoucí jméno BRAVO opět vydal svoji edici rádoby nejlepších hitů a shitů. Tentokráte překvapivě nesoucí název BRAVO SUMMER HITS ´98 (jak originální název). Při vysoké konkurenci jiných tanečních výběrů ze kterých stojí za zmínku snad jen Tanečníí liga, Dance Attack, Čágo Bélo (Tekno) neměl u nás tento výběr moc šancí na úspěch. Na CD se nachází 20 skladeb tehdy velice populárních skupin, dnes však jak je již zvykem převážnou vetšinu nikdo nezná. Při poslechu první skladby Your´re My Heart You´re My Soul, to jest klasiky v podání popových staroušků s trošku přiženštělím hlasem – Modern Tolking si lze vzpomenou na doby již dávno minulé, přesněji řečeno na polovinu 80. let. Přes druhou písničku se raději přenesem, protože nestojí ani za řeč a sice není špatná, ale také ničím vvýjímečná. Třetí písnička nese název LET THE MUSIC HEAL YOUR SOUL je známa i dnes a nazpívali ji pod hlavičkou BARVO All Stars, různé hvězdy té doby, např. BSB, SCOOTER, GIL, AARON CARTER (alias zpíva celá rodina), MR. PRESIDENT (dosud již velice dobrá trojice interpretů z německa), SQEEZER (tehdejší nejpopulárnější taneční pop-skupina), CAUGHT IN THE ACT, THE MOFFATTS, ´N SYNC (dávno zapomenutá skupina), THE BOYZ R´N´G, BLÜMCHEN (opět němka, zpívající většinou pouze německy) a TOUCHÉ. Po stručném jmenování všech interpretů třetí písně, se můžeme zaposlouchat na pár okamžiků do LIGHTHOUSE FAMILY (zpívající rodiny :-)). Poté následuje jedna z opravdu dobrých písní na tomto CD. MR. PRESIDENT zde nahrál píseň Happy People. Poté nesleduje několik dalších skladeb v podání Garcie, MUSIC INSTRUCTOR (bezesporu jedna z nejlepších techno re-mixů na tomto CD) a dalších. Někoho možná zaujme v pořadí pátnácta píseň od již zmiňované němky BLÜMCHEN. Ke konci samotného CD se můžete setkat s bláznivou písní v podaní čechů AIRFORCE vs. VRTULNÍK MICHAEL V. No a na samém závěru si můžete poslechnout roztodivnou písničku skupiny LUNATICS (sakra co nám to připomíná :-)). Rozhodně to není špatná edice, ale v daný rok vyšly i mnohem lepší.

David Havlíček

Hodnocení: 85%

Bludiste

Já spisovatel, Počítače, Počítačové hry

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku.  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Bludiste

Píše se duben 2000 a já si prohlížím staré zdrojové kódy a v tom narazím na zdrojový kód toho úplně nejstaršího Sektoru s označením Sektor 0, tento Sektor nikdy nevyšel a už ani nevyjde.
Důvod je jednoduchý a vlastně není jen jeden, ale je jich více – Sektor ( 0 ) nikdy nebyl dodělán a zkompletován, informace v něm jsou již zastaralé, technologie v které byl dělán se už nepoužívá… ale přece jenom se mi hodil, našel jsem v něm několik recenzí, které ještě mohu využít, pokud je trochu upravím a předělám (je v nich totiž mnoho chyb…). Jednou z těch recenzí byla retro recenze na velmi starou slovensko/českou logickou hříčku z osmdesátých let nazvanou Bludiste a určenou pro běh na počítačích Robotron. Tak tady je… (užijte si jí)

Tato hra existovala na jednom starém počítači, jenž používal pouze Ascii znaků. Zdálo by se že jakákoliv grafika i obrázky, byly úplně vyloučeny, ale přesto se na něm objevilo několik her, které využívaly takzvanou Semigrafiku (grafiku ze znaků ASCII sady). Což bylo celkem nápadité. Na jedné disketě velikosti pět a čtvrt palce jsme měli tehdy doma několik desítek her např. Hanoi, Hanoy, Člověče nezlob se, Boby sachy, Auto, Rallye, Jamy, Sextest, Suphad, Ladder, Conway 2, Sirky, Trifidi, Kone, Cykly, Chaser, Catchum, Kalaha a také hru Bludiste o které jsem se rozhodl napsat. Nejprve se na začátku hry objevil návod jak danou hru hrát, poté se na obrazovce objevila mapa bludiště sestavená z ASCII znaků. Také jste tam viděly rozmístění světových stran a místo kde se nacházíte. Dole bylo napsáno snaž se projít bludisko bez pomoci. Když jste stlačili klávesu, vykreslila se před vámi chodba z různými odbočkami a nahoře bylo napsáno jestli jste natočeni k jihu, severu, východu a nebo k západu a když odbočíte kam budete natočeni. Bez podívání do mapy, bylo velice těžké dostat se ven. Proto jste se mohly na ní podívat ještě asi pětkrát a zjistit tak, kde se zrovna v danou chvíli nacházíte a jak se můžete dostat k východu. Pokud jste prošli bludište, počítač Vám pogratuloval a mohli jste jít do dalšího kola (bludiště) Nevím v čem tato hra byla napsána, ale dva nejpoužívanější jazyky na počítači Robotron byli jazyky Basic a Pascal a jeho odrůdy. Také jsme měli kvůli tomu doma několik příruček o těchto jazycích. Na počítači Pécé jsem moc dobrých bludišt neviděl. Samozřejmě existují, ale jsou většinou nic moc a navíc zabírají velmi mnoho. Někdy je to jenom jedno bludiště a když si dáte hru znova, tak Vám naskočí opět stejné bludiště takže to hned omrzí. Škoda, že už jsou ty doby pryč. Doby, kdy se mi v pohodě na obyčejnou disketu vešlo 100 her, které byli sice velmi, velmi jednoduché, ale byli zábavné, díky tomu že si u nich člověk mohl odpočinout a přitom se nepřilepit na monitor, jak tomu je u dnešních SUPER pařeb.

David Havlíček

Berušky

Já spisovatel

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku.  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. 

Napsal sem tenkrát i nějaké písničky, tady je jedna úsměvná i s akordy:

Berušky
——-

Sloka1:
E C E
Ležíš jako mrtvá v posteli,
E Am E
začlo ráno, už je pondělí,
E C E
tělo ohlodqné od kluků
G D E7
na svou věrnost nedáš záruku.

R:
C G
Občas se to může stát,
Em D
i lehkým beruškám,
C G
že se při svý práci,
Em D
do někoho zblázní.
C G
Život umí dávat mat,
Em D
ať je máj nebo listopad,
C G
a tenhle kluk,
Em D
jen tak city neutrácí.

Sloka 2:
Ležíš doma v cele zavřená,
od amora šípem střelená,
dlouhý vlasy splývaj na polštář,
pročítáš si ze vzpomínek kalendář.

R:

Sloka3:

E C E
Ležíš doma v cele zavřená,
E Am E
on pro tebe fakt hodně znamená,
Dm G
jenže kdo v lásku věří,
Dm G
zdrhá od tvch dveří,
F G
a ty jsi sama opuštěná.

Básničky

Nezařazené

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku.  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším

Básničky

Žába
—-
Sedí žaba na leknínu,
sedí, kouká, žere čínu.
Je z ní celá zelená,
třesou se jí kolena.
Rybník, už je plný zvratků,
namleli tam kamarádku.

Salám Alajkum
————-
Vždycky takhle po ránu,
čtu si v knize Koránu.
Nevím proč mě napadlo,
pořídit si letadlo.
Amíků je přece spousty,
nadělám z nich dobré tousty.

O vláčku a pejskovi
——————-
Pes se točí dokola,
zvedá už se závora,
vlak tu houká zdáli,
o psa jsme se báli,
pes se ho však nelek,
ani jednou neštěk.
Jen tak skočil pod vlak,
už je z něho protlak.

Spravedlivá
———–
Včera jsem byl po škole,
řek sem úče: “Ty vole.”
Už jí tykat nebudu,
příště jí dám přes hubu.

Ze sněmovny
———–
V poslanecké sněmovně,
bavili se o hovně.
Mluvil o tom Sládek,
byl tam hroznej smrádek.

Proč si nerozumíme
——————
Je to už dlouho,
co říkali jsme si všechno,
já teď poslouchám rock,
a ty techno.

Ve věži (poetická)
——————
Seš jak zavřená ve věži,
avšak nikdo tě nestřeží,
si jak vyhaslá sopka,
a frigidní jak hrobka.
Jak hajzl bába zakletá,
co putiky nám ometá.

A když ti klepu na dveře,
obluda mi otevře.
Srdce sis schovala do truhly
a vlídnou tvář pod uhry.

Takže na mě zapomeň
a skoč rychle z okna ven.

Lžíce
—–
Protože jsem spolkla lžíci,
ležela jsem v porodnici,
nakonec mě v tý nemocnici,
vyoperovali pravou plíci.

Cestovatelská
—————-
Pojedeme na výlet,
navštívíme celý svět,
už se těším zase domů,
do hospody “U tří koňů”.

Návštěva
———
Za dveřmi jsou ufoni,
snad i na mě zazvoní,
Nebo to jsou Jehovisti?
Nikdo už si není jistý.

Ryba
—-
Včera večer v rybníku,
kouslo mě něco do pytlíku,
Myslel jsem že to byla ryba,
myslet si to byla chyba.
Byl to místní teplý hoch,
kdo jiný by se na to zmoh?

Zamilovaná
———-
Sleduju tě už přes tejden,
neodvažím se ti to však říct,
že tě chci tajně svlíct,
že si jen můj krásnej sen.

Mikrofon
——–
Před nosem mám mikrofon,
píchá mě do ucha.
Vydává to jeden tón,
možná je to porucha.

Nechutná
——–
Učitelka za katedrou
pěstuje si knír,
Usadil se na tom kníru,
plísňový sýr.

Máme úchylné vedení
——————-
Včera večer v tělocvičně
školník šoustal ředitele,
tvářili se nerozlučně,
jako kdyby spadli z višně.

Nezbeda
——-
Vzal jsem si krásnou dívku,
nosí pivo, jako v chlívku.
Vošoustá i souseda,
je to ale nezbeda.

Jenže on má péro dlouhý,
splní všechny její touhy.
A já se svou maličkostí,
už mám toho hajzla dosti.
Zkrátím mu jeho dělo,
tak aby se už nechvělo.

A pak svojí hebkou dlaní,
šahat budu jenom na ní,
na tu svojí nezbedu,
co nosí pivo k obědu 🙂

CéDé
—-
V CéDéčku je dírka malá,
vejde se tam všechno,
Je však na něm vypálené,
nelegálně techno.

Art Studio

Já spisovatel, Počítače

 

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku.  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

 

(Magic byla moje přezdívka v diskmagu Sektor, který sme s kamarády vydávali v letech 1999-2000)

 

Art Studio (pro ZX Spectrum)

Nejen na PC jsou grafické editory.
Grafické editory existovali už kdysi dávno, svědčí o tom, vcelku kvalitní bitmapový grafický  editor pro již zmíněný počítač. Nesl název ART STUDIO a zapakovaný zabíral 18.9 kB.
Uměl toho opravdu mnoho a je určitě lepší než Malování pro Windows či Zebra pro Dos.
Ovládal se stejně jako dnešní editory šipkovým kurzorem, který se však ovládal klávesami
či joystickem.
Pokud jste však chtěli například psát, kurzor se změnil.
Obrázek šel vytisknou, bylo tu mnoho textur a mohli jste si vyrobit vlastní.
Byla tu lupa, která mohla zvětšit obrázek v požadovaném měřítku.
Písem a jejich nastavení tu bylo také mnoho, byl tu i editor písem, kde jste si mohli vyrobit vlastní.
Písmo šlo otočit na stranu, posunovat nahoru a dolů, otočit po hlavě apod.
Šlo tu kreslit klasické objekty jako čáry, kruhy.
Kromě nastavení rastru tu šla nastavit nejen barva papíru, ale i jeho textura.
Obrázek nebo výřez tu šel vystřihnout a zkopírovat do paměti a pak se dal kopírovat, vytvářet jeho duplikát, otáčet, otáčet po hlavě, zaměnit strany atd.
Nechce se mi tu s tím vypisovat.
Šla tu vybrat barva a měl mnoho shodných funkcí s dnešními grafickými editory.
Nechyběl tu ani sprej s možností nastavení hustoty atd.
Obrázek tu šel uložit i načíst.
Prostě a jednoduše, i kdysi na starých počítačích pracovali kvalitní grafické editory,
jenž jsou ale dnes již zastaralé.
Zde už jen pár obrázků:

David “Magic” Havlíček

Argema – Láska na jednu noc

Nezařazené

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku.  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

(pravda, tenhle článek je trošku novější, vznikl někdy cca v roce 2006 asi, pro hudební magazín rockmag.cz)

Argema – Láska na jednu noc

Recenze unpluggedového alba skupiny Argema vydaného v roce 2005 a obsahujícího jedenáct skladeb, z nichž většina je známá z předchozích desek, ovšem tentokrát mají tyto písničky nové aranžmá a zní zase trošku jinak.

Moravskou kapelu Argema asi není většině z vás třeba představovat. Za dvě desítky let své existence vytvořila nespočet hitů a stala se jakousi živoucí legendou na poli muziky označované jako “zábavová”. Pomineme-li fakt, že se najde mnoho lidí (tak jako u jakékoliv jiné muziky), kteří této kapele zrovna neholdují, tak musím poznamenat, že Argema má dosud obrovské množství příznivců nejen na Moravě, v Čechách a ve Slezsku, ale také na Slovensku. Zřejmě právě tito pravověrní fanoušci a posluchači nejvíce ocení mnou zde dnes recenzovaný počin nesoucí název “Láska na jednu noc”. Ptáte-li se proč, hned vysvětlím…
Důvod je jednoduchý, jedná se totiž o desku, kde najdete především remaky již vydaných písniček kapely Argema. Ovšem všechny jsou v novém aranžmá a tak vlastně poslech této desky ve vás vyvolá zvláštní pocit “deja vu”, ale na druhou stranu budete mít pocit, že posloucháte něco úplně nového, co vám přitom přijde docela blízké. To vše za předpokladu, že původní písničky znáte. Pokud je neznáte, bude pro vás logicky každá takováto písnička totálně nová.
Album ovšem není určené jen pro ortodoxní fanoušky, právě naopak. Tato patnáctá deska je sice na světě již od minulého roku, ale protože ještě Argema nepřišla s dalším řadovým albem, jak každý rok činí, myslím, že není na škodu zde o tomto jejím dílku napsat pár slov. Album obsahuje jedenáct skladeb s celkovou stopáží 40,14 minut a naleznete zde většinu známých písniček v unpluggedových verzích. Mnoho songů, které byly v původní verzi rychlé, nyní uslyšíte jako “pomaláče”, některé mají jinou melodii (pomalá písnička J. Pavky – Všední den je zde naopak zase docela svižná) nebo prostě jen jiné nástrojové obsazení a je možné zde slyšet i nástroje nepříliš typické pro tuto kapelu – viz. třeba foukací harmoniku, s níž Luboš Silný hostoval při výrobě alba. Vezmu-li album jako celek, musím konstatovat, že je oproti dřívějším počinům kapely mnohem pomalejší, což byl ovšem záměr, protože se jedná o “unplugged”. Většina tvrdých rockerů možná tento fakt asi nestráví, kdo má ovšem rád pěknou moderní českou hudební tvorbu, ten jistě nic nenamítne. Na albu lze nalézt písničky Zůstávám sám, Kouzelná, Někdo tě trápí, Tohle je ráj, Všední den, Jarošovský pivovar, Modrý pondělí, Mám, Stíny noci, Půlnoční den a Láska jen pro jednu noc. Song Někdo tě trápí je jedinou kompletně novou a dosud nepublikovanou skladbou. Tato pomalá, ale velmi povedená písnička, zabodovala dokonce v mnoha hitparádách, včetně Esa na TV Nova. Argema ploužáky prostě umí a některé z jejích kousků má dnes v repertoáru řada tuzemských kapel. Já osobně nechci a snad ani nemůžu kapele nic vytknout. Každý ať si to přebere, jak chce, mně se jejich album líbilo a doporučil bych ho všem romantikům a romantičkám, co mají rádi podobnou muziku.

Interpret: Argema
Album: Láska na jednu noc
Počet stop: 11
Délka: 40,14
Rok vydání: 2005
Vydavatelství: Monitor EMI
—
Seznam skladeb:
1. Zůstávám sám
2. Kouzelná
3. Někdo tě trápí
4. Tohle je ráj
5. Všední den
6. Jarošovský pivovar
7. Modrý pondělí
8. Mám
9. Stíny noci
10. Půlnoční den
11. Láska jen pro jednu noc

Ach jo

Nezařazené

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku.  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Ach jo

“Ach jo,” řekl si Lukáš a zapálil si cigaretu, kterou včera dostal od kamaráda. Chvilku si s ní hrál v ruce, jednou si z ní popotáhl a pak ji zahodil s tím, že už nebude kouřit, “stejně je to svinstvo” Další krásná holka (jmenovala se Andrea) se mu ztratila mezi prsty a on jen stál a díval se jak tančí, už pátý ploužák, s Emilem, místním diskžokejem pochybné kvality. “Jo, holky jsou dnes spíš na disko, než na starej dobrej metal,” řekl si. Lukášovi to vadilo, jeho progresivní poetická beatová kapela byla sice mnohem kulturně přínosnějším zážitkem než muzika pouštěná ze stříbrných cédéček na diskotéce, přesto však na koncerty jeho středoškolské kapely skoro nikdo nechodil a komercí protkaná diskotéka jeho steroidama zdegenerovaného soka v lásce praskala ve švech. “Na holky, teď seru, ale v tej muzice musíme sakra už prorazit,” řekl si a o týden později se s kamarády z kapely šíleně ožral a za bílého dne společně natahali aparaturu na střechu nevelkého obchodního domu nacházejícího se na náměstí malého městečka. Na střeše se zabednili, tak aby se tam nikdo nedostal. Byly čtyři hodiny odpoledne a Lukáš dal kepele povel, aby se začalo. Ozval se řev, na který místní důchodci připraveni nebyli.
Některé mládeži se muzika začala zamlouvat a tak se kolem obchodního domu brzy začali tvořit hloučky lidí. Pro tohle pětitisícové městečko bylo sebemenší vybočení z každodeních konvencí parného léta velkou událostí a tak se informace o této show brzy roznesla a lidi se začali scházet k místu konání této jistě zajímavé akce. Kapela nevadila ani majiteli obchoďáku, kterému lehce vzrostly tržby tak se rozhodl nevolat příslušné “orgány”. Zanedlouho stála před Lukášovou kapelou asi tisícovka lidí, někteří z nich popíjeli z lahváčů, jiní seděli únavou na zemi, kluci s holkami se líbali a objímali, důchodcům se zvyšoval krevní tlak. Za chvilku Lukáš spatřil Andreu, jak se jí leskly oči v davu. Stále ji miloval a tak spustil sólo písničku, kterou před nedávnem napsal jenom pro ni. Sotva ji však dohrál, přijela policie a hasiči -> některý z “pohoršených” občanů je zavolal (ve městě bylo vysoké procento komunistů). Lukášova kapela odmítla přestat hrát a tak pro ně museli hasiči vylézt a sundat je. Když policisté odváděli členy kapely do policejního taxíku, přiběhla ještě Andrea, políbila ho se slovy: “Miluji tě.”
A i když ho právě odváželi na policejní stanici, věděl, že hrát s beatovou kapelou je tisíckrát lepší než dělat taneční muziku… nakonec přece získal i přízeň dívky, kterou miloval a to je vlastně hlavní důvod, proč všechno dělal. Lukáš byl spokojen.

20. století- století změn

Nezařazené

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku.  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

 

20. století- století změn

Dvacáté století je století, kdy se setkává budoucnost a přítomnost s minulostí. Století velkých vynálezů a velkých změn, století plné násilí, rozbrojů a nenávistí a válek a přitom všem také století lásky. Století, kdy se měnily lidské hodnoty, kdy byli lidé potlačováni na úkor jiných, kdy lidé milovali za zvuku bigbítových kapel a století, kdy lidé nenáviděli za pokřiku hesel samozvaných vůdců. Bylo to století, v němž lidé objevovali to, co bylo do té doby neobjevitelné, století, kdy jsme opustili naší milovanou i nenáviděnou planetu Zemi a dostali se za její hranice.
Ať si kdo chce, co chce říká a nebo si to jenom myslí, podle mě toto bylo století krásné, dlouhé, nepřekonatelné, jedinečné a neopakovatelné i přes všechny nesváry, šrámy na duši a zlámaná srdce. Bylo to století, které jsme všichni zažili a které jsme na vlastní duši a kůži pocítili. Prostě a jednoduše, bylo to NAŠE století.

3 Magicovy MINI recenze

Nezařazené

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku.  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

 

(Magic byla moje přezdívka v diskmagu Sektor, který sme s kamarády vydávali v letech 1999-2000)

3 Magicovy MINI recenze

Tak si tak občas sednu k počítači a začnu programovat a za tu dobu co tohleto dělám mám za sebou už celkem slušné množství menších her a tak jsem se rozhodl napsat takové 3 MINI recenze, aby se o těchto hrách taky někdo dozvěděl.

TicTacToe
TicTacToe je společenská hra pro dva hráče na principu piškvorek. Hraje se ovšem na políčkách 3×3. Hráči se střídají a kdo dá horizontálně, šíkmo, nebo vertikálně 3 stejné symboly k sobě tak vyhrál. Je to něco jako čtveráci v televizi. S takovouto hrou začínal kdysi Bill Gates. Ale existuje i mnoho českých verzí této hry, jednou z nich je i hra TicTacToe, kterou jsem napsal já sám osobně. Běhá v operačním systému Windows 95/98/NT/2K. Je napsána v programovacím jazyku Visual Basic 5.0 a zabalená zabere něco kolem 6 kB. Pokud by jste měli zájem, můžete si hru stáhnout z webu Dragons Studia Polná na http://www.mujweb.cz/www/ds_polna/.

MicroTris
Asi se nenajde normální pařan, který by nevěděl co je to tetris (starší generace této hře někdy říká kostičky). A jednu takovouhle hru jsem se svým bráchou vytvořil v české verzi. Hra používá grafiku i kód ze hry VBTRIS a běhá pod Windows. Je tu docela i dobrá hudba a zvuky, které lze ovšem vypnout. Lze si tu nastavit také obtížnost a řady od začátku. Hra je dobře hratelná, obsahuje dokonce i tabulku vítězů. Pokud by jste měli o hru zájem, můžete si jí stáhnout z webu Dragons Studia Polná na http://www.mujweb.cz/www/ds_polna/.

Wox
Wox je Windowsovská verze logické hry OXGAME. Ve hře jde o to zaměňováním znaků X a O v tabulce docílit toho aby v tabulce bylo co nejvíce znaků X. A jak se zaměňuje ? Kliknutím na šipku (viz obrázek) se změní v daném směru X na O a O na X.. čím více X tím více máte i bodů. Když už se vám zdá, že máte dostatek bodů, kliknete na FINISH a můžete se dostat do tabulky nejlepších. Ve hře lze ukládat a načítat pozice, obsahuje několik hudebních MIDI skladeb, které Vás budou provázet hraním hry, jsou tu různé bonusy, které například změní barvu znaků apod. Je tu nápověda, hodiny, spouštěč aplikací (pifman), informace o histotii programu apod. Pokud by jste měli o hru zájem, můžete si jí opět stáhnout z webu Dragons Studia Polná na http://www.mujweb.cz/www/ds_polna/.