Archiv pro rubriku: Já spisovatel

Buřtík

Já spisovatel, Počítačové hry

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku.  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

 

Buřtík

Buřtík je zajímavá FREEWAROVÁ hra, která jistě zaujme. Někomu se bude líbit nápad, hlavní hrdina, grafické zpracování nebo velmi dobrá hratelnost. Hru vyrobil malý několika členný tým ALBISOFT a tento rok (magický rok 2000) se objevila na CD příloze jednoho nejmenovaného herního magazínu. Hra běží v Dosu a zabírá asi 4,6 MB, ale zdá se mi to docela málo na to, co všechno v ní je zapečetěno a připraveno k objevení hráčem. Ovládáte člověka, jehož jméno nebo přezdívka je Buřtík. V intru hry se lze dozvědět, že Buřtík se šel jednoho dne najíst, protože měl jako ostatně vždy velký hlad, šel okolo banky, kde zrovna došlo k přepadení.. rozhodl se že si asi vybere nějaké prachy (tuším že na jídlo) a tak do ní vešel. Našel tam jen pistoli a když se k ní blížil, chytla nevinného Buřtíka policie a zavřela ho do svých apartmá v pankrácké věznici, jenomže tam dávali hrozně malé porce jídla a chudák buřtík se rozhodl že uteče, protože dvacet let které tam měl strávit se mu zdálo moc, no a právě zde vaše hra začíná. Hra je vlastně jakási plošinová skákačka/akční střílečka křížená s Dizzym (nebo Ednou). Obsahuje 20 kvalitních levelů (v kanále; v tibetu; v národním divadle; na sibiři atd.), ve kterých lze potkat více než čtyřicet postav, které Vám většinou budou chtít ublížit, ale jsou tu i postavy kladné, které Vám pomohou. Mimoto jsou ve hře různá propadla, výtahy, páky, padací balvany a další padající předměty, příkopy s bodáky apod. Můžete používat pět různých druhů zbraní (pistolku, palici, samopal, plamenomet a kyselinomet), ale některé musíte nejprve sebrat. Prostředí ve kterém chodíte je také docela zajímavé (na FREEWARE hru). Lze tu ukládat a načítat pozice, ale hra funguje i na obyčejné passwordy. Hra je v grafickém režimu a běží v pohodě i ve Windows (a neseká se moc ani ve wokně). Prý to dělá chyby při spuštění v Dosu, ale nemám to ověřené, protože jsem to nezkoušel. Hra má pár malých chyb a záporů, ale není to tak hrozný. Stalo se mi třeba, že se několikrát hra kousla, ale to dělá hodně programů i současných kvalitních her, takže vo co go? Doporučuju všem příznivcům tohoto typu her, aby si hru zahráli, protože to za to docela stojí.

BRAVO SUMMER HITS ´98

Já spisovatel, Názory

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku.  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

BRAVO SUMMER HITS ´98

Psal se rok 1998 a plátek nesoucí jméno BRAVO opět vydal svoji edici rádoby nejlepších hitů a shitů. Tentokráte překvapivě nesoucí název BRAVO SUMMER HITS ´98 (jak originální název). Při vysoké konkurenci jiných tanečních výběrů ze kterých stojí za zmínku snad jen Tanečníí liga, Dance Attack, Čágo Bélo (Tekno) neměl u nás tento výběr moc šancí na úspěch. Na CD se nachází 20 skladeb tehdy velice populárních skupin, dnes však jak je již zvykem převážnou vetšinu nikdo nezná. Při poslechu první skladby Your´re My Heart You´re My Soul, to jest klasiky v podání popových staroušků s trošku přiženštělím hlasem – Modern Tolking si lze vzpomenou na doby již dávno minulé, přesněji řečeno na polovinu 80. let. Přes druhou písničku se raději přenesem, protože nestojí ani za řeč a sice není špatná, ale také ničím vvýjímečná. Třetí písnička nese název LET THE MUSIC HEAL YOUR SOUL je známa i dnes a nazpívali ji pod hlavičkou BARVO All Stars, různé hvězdy té doby, např. BSB, SCOOTER, GIL, AARON CARTER (alias zpíva celá rodina), MR. PRESIDENT (dosud již velice dobrá trojice interpretů z německa), SQEEZER (tehdejší nejpopulárnější taneční pop-skupina), CAUGHT IN THE ACT, THE MOFFATTS, ´N SYNC (dávno zapomenutá skupina), THE BOYZ R´N´G, BLÜMCHEN (opět němka, zpívající většinou pouze německy) a TOUCHÉ. Po stručném jmenování všech interpretů třetí písně, se můžeme zaposlouchat na pár okamžiků do LIGHTHOUSE FAMILY (zpívající rodiny :-)). Poté následuje jedna z opravdu dobrých písní na tomto CD. MR. PRESIDENT zde nahrál píseň Happy People. Poté nesleduje několik dalších skladeb v podání Garcie, MUSIC INSTRUCTOR (bezesporu jedna z nejlepších techno re-mixů na tomto CD) a dalších. Někoho možná zaujme v pořadí pátnácta píseň od již zmiňované němky BLÜMCHEN. Ke konci samotného CD se můžete setkat s bláznivou písní v podaní čechů AIRFORCE vs. VRTULNÍK MICHAEL V. No a na samém závěru si můžete poslechnout roztodivnou písničku skupiny LUNATICS (sakra co nám to připomíná :-)). Rozhodně to není špatná edice, ale v daný rok vyšly i mnohem lepší.

David Havlíček

Hodnocení: 85%

Bludiste

Já spisovatel, Počítače, Počítačové hry

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku.  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Bludiste

Píše se duben 2000 a já si prohlížím staré zdrojové kódy a v tom narazím na zdrojový kód toho úplně nejstaršího Sektoru s označením Sektor 0, tento Sektor nikdy nevyšel a už ani nevyjde.
Důvod je jednoduchý a vlastně není jen jeden, ale je jich více – Sektor ( 0 ) nikdy nebyl dodělán a zkompletován, informace v něm jsou již zastaralé, technologie v které byl dělán se už nepoužívá… ale přece jenom se mi hodil, našel jsem v něm několik recenzí, které ještě mohu využít, pokud je trochu upravím a předělám (je v nich totiž mnoho chyb…). Jednou z těch recenzí byla retro recenze na velmi starou slovensko/českou logickou hříčku z osmdesátých let nazvanou Bludiste a určenou pro běh na počítačích Robotron. Tak tady je… (užijte si jí)

Tato hra existovala na jednom starém počítači, jenž používal pouze Ascii znaků. Zdálo by se že jakákoliv grafika i obrázky, byly úplně vyloučeny, ale přesto se na něm objevilo několik her, které využívaly takzvanou Semigrafiku (grafiku ze znaků ASCII sady). Což bylo celkem nápadité. Na jedné disketě velikosti pět a čtvrt palce jsme měli tehdy doma několik desítek her např. Hanoi, Hanoy, Člověče nezlob se, Boby sachy, Auto, Rallye, Jamy, Sextest, Suphad, Ladder, Conway 2, Sirky, Trifidi, Kone, Cykly, Chaser, Catchum, Kalaha a také hru Bludiste o které jsem se rozhodl napsat. Nejprve se na začátku hry objevil návod jak danou hru hrát, poté se na obrazovce objevila mapa bludiště sestavená z ASCII znaků. Také jste tam viděly rozmístění světových stran a místo kde se nacházíte. Dole bylo napsáno snaž se projít bludisko bez pomoci. Když jste stlačili klávesu, vykreslila se před vámi chodba z různými odbočkami a nahoře bylo napsáno jestli jste natočeni k jihu, severu, východu a nebo k západu a když odbočíte kam budete natočeni. Bez podívání do mapy, bylo velice těžké dostat se ven. Proto jste se mohly na ní podívat ještě asi pětkrát a zjistit tak, kde se zrovna v danou chvíli nacházíte a jak se můžete dostat k východu. Pokud jste prošli bludište, počítač Vám pogratuloval a mohli jste jít do dalšího kola (bludiště) Nevím v čem tato hra byla napsána, ale dva nejpoužívanější jazyky na počítači Robotron byli jazyky Basic a Pascal a jeho odrůdy. Také jsme měli kvůli tomu doma několik příruček o těchto jazycích. Na počítači Pécé jsem moc dobrých bludišt neviděl. Samozřejmě existují, ale jsou většinou nic moc a navíc zabírají velmi mnoho. Někdy je to jenom jedno bludiště a když si dáte hru znova, tak Vám naskočí opět stejné bludiště takže to hned omrzí. Škoda, že už jsou ty doby pryč. Doby, kdy se mi v pohodě na obyčejnou disketu vešlo 100 her, které byli sice velmi, velmi jednoduché, ale byli zábavné, díky tomu že si u nich člověk mohl odpočinout a přitom se nepřilepit na monitor, jak tomu je u dnešních SUPER pařeb.

David Havlíček

Berušky

Já spisovatel

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku.  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. 

Napsal sem tenkrát i nějaké písničky, tady je jedna úsměvná i s akordy:

Berušky
——-

Sloka1:
E C E
Ležíš jako mrtvá v posteli,
E Am E
začlo ráno, už je pondělí,
E C E
tělo ohlodqné od kluků
G D E7
na svou věrnost nedáš záruku.

R:
C G
Občas se to může stát,
Em D
i lehkým beruškám,
C G
že se při svý práci,
Em D
do někoho zblázní.
C G
Život umí dávat mat,
Em D
ať je máj nebo listopad,
C G
a tenhle kluk,
Em D
jen tak city neutrácí.

Sloka 2:
Ležíš doma v cele zavřená,
od amora šípem střelená,
dlouhý vlasy splývaj na polštář,
pročítáš si ze vzpomínek kalendář.

R:

Sloka3:

E C E
Ležíš doma v cele zavřená,
E Am E
on pro tebe fakt hodně znamená,
Dm G
jenže kdo v lásku věří,
Dm G
zdrhá od tvch dveří,
F G
a ty jsi sama opuštěná.

Art Studio

Já spisovatel, Počítače

 

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku.  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

 

(Magic byla moje přezdívka v diskmagu Sektor, který sme s kamarády vydávali v letech 1999-2000)

 

Art Studio (pro ZX Spectrum)

Nejen na PC jsou grafické editory.
Grafické editory existovali už kdysi dávno, svědčí o tom, vcelku kvalitní bitmapový grafický  editor pro již zmíněný počítač. Nesl název ART STUDIO a zapakovaný zabíral 18.9 kB.
Uměl toho opravdu mnoho a je určitě lepší než Malování pro Windows či Zebra pro Dos.
Ovládal se stejně jako dnešní editory šipkovým kurzorem, který se však ovládal klávesami
či joystickem.
Pokud jste však chtěli například psát, kurzor se změnil.
Obrázek šel vytisknou, bylo tu mnoho textur a mohli jste si vyrobit vlastní.
Byla tu lupa, která mohla zvětšit obrázek v požadovaném měřítku.
Písem a jejich nastavení tu bylo také mnoho, byl tu i editor písem, kde jste si mohli vyrobit vlastní.
Písmo šlo otočit na stranu, posunovat nahoru a dolů, otočit po hlavě apod.
Šlo tu kreslit klasické objekty jako čáry, kruhy.
Kromě nastavení rastru tu šla nastavit nejen barva papíru, ale i jeho textura.
Obrázek nebo výřez tu šel vystřihnout a zkopírovat do paměti a pak se dal kopírovat, vytvářet jeho duplikát, otáčet, otáčet po hlavě, zaměnit strany atd.
Nechce se mi tu s tím vypisovat.
Šla tu vybrat barva a měl mnoho shodných funkcí s dnešními grafickými editory.
Nechyběl tu ani sprej s možností nastavení hustoty atd.
Obrázek tu šel uložit i načíst.
Prostě a jednoduše, i kdysi na starých počítačích pracovali kvalitní grafické editory,
jenž jsou ale dnes již zastaralé.
Zde už jen pár obrázků:

David “Magic” Havlíček

Česká společnost dnes

Já spisovatel, Nezařazené

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku.  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Česká společnost dnes
Jsme jací jsme, protože děláme co děláme. Jsme národ tunelářů, pokrytců, zlodějů a bláznů s nejasnými cíly? Myslím si, že ne. Jsme různí a takové drsné škatulkování se samozřejmě nehodí, ale pohledem pesimisty by se mohlo zdát, že český národ je na pokraji zkázy. Optimista však vidí vzpřímenou budoucnost a jistoty vzdálených zítřků. Na českou společnost se prostě lze dívat z různých úhlů a vždycky bude výsledný pohled trošku odlišný, než ten původní. Je to možná dáno tím, že se neustále ještě jako národ formujeme. Každý den nás ovlivňuje okolní svět i mnoho různorodých interních vlivů – nic není navěky.
Vezmu to nejprve z pohledu pesimisty, ať mám tu nepříjemnou část mojí úvahy z krku. Slyšel jsem mnohé špatné věci o české společnosti a nepotěší to. Tvrdí se o nás, že máme velmi nízkou národní hrdost, že většina z nás je schopna prodat svojí vlastní kůži, že jsme tuneláři, podvodníci, šílenci a vrazi duševního vlastnictví. Není to pravda, my to v hloubi své duše víme. Ony pomluvy pochází nejspíše z toho, že jsme chytří a víme dobře, kde a na co vyzrát, jak a co oklamat a kde získat správné a maximální výhody. Vypráví o tom i mnoho českých filmů. Jmenujme například “Co je doma, to se počítá”, nebo “Trhala fialky dynamitem”. Jenže takové informace se prý o nás a o našem národě roznáší po celém světě a ty to vidí nejspíše ještě zakalenějším pohledem. Prý když přiletíte na cizí letiště, jsou tam nápisy “ČEŠI NEKRAĎTE”. Když vejdete do ryze německe internetové chatovací místnosti, jste hned vyháněni, jen proto, že vaše národnost je česká. A pak že na západě neexistuje rasismus 🙂 Ale nechme takovéto pochmurné myšlenky vždyť z pohledu optimisty, můžeme říci, že jsme jeden z nejlépe se vyvíjejích postkomunistických států a že naše budoucnost, může být taková, jakou si ji budeme sami tvořit. Češi nikdy nebyli fanatickými hrdiny, ve válce jsme nepříteli spíše škodili než ho vraždili. Vycházeli jsme z toho, že takhle na nás bude nepřítel méně naštvaný a bude si myslet, že ho máme rádi, zatímco my mu kazíme jeho tvrdě odvedenou válečnou práci. Ale šlo to pomalu. A stejně pomalu jdeme dopředu dnes. Ovšem postupujeme. Je to na dobré cestě. Čeští hokejisté jsou stálicemi v americké NHL, jednou z nejprodávanějších počítačových 3D her na světě je česká válečná střílečka Operace: Flashpoint, vynalezli jsme jeden z dosud nejlepších léků na HIV, mobilní telefony mají u nás desetileté děti, internet je zaveden skoro v každé škole a i to naše hrůzostrašně vypadající zdravotnictví může být z určitého pohledu bráno, jako jedno z nejlepších na světě – počet obyvatel na jedno nemocniční lůžko je totiž ve světovém měřítku velmi nízký. Jde jen o to hledat klady. Někoho může potěšit vysoká konzumace alkoholu na jednoho obyvatele, zapřísáhlé odpůrce pijáctví to může naopak dohnat k slzám. Z pohledu anglicky mluvících států se prý tamní obyvatelé dívají na Čechy lépe jak na obyvatele sousedního Německa. Tudíž existují státy, které jsou na tom v hodnocení společnosti hůře než my, přestože jejich ekonomika je lepší než naše.
Česká společnost je téma, které nelze obsáhnout v jedné krátké úvaze, tipuji to minimálně na čtyři velké publikace o několika stech stran. Ovšem řekl bych, že česká společnost není špatná, je prostě individuální. A mě se tady líbí a jsem hrdý na to, že jsem Čech.

PS:
Obecně si ale myslím, že nelze lidi posuzovat podle národnosti – všichni jsme lidi, čtyři ruce, tři nohy 🙂

Šílenost, aneb nekonečný sen 2

Já spisovatel

Píšu už asi od 12ti let, recenze, články, rozhovory… A spousta těchto mých literárních výplodů z mého “pravěku” není nikde k dohledání. A tak sem si říkal, že je postupně některé zveřejním alespoň zde na svém blogu. Buďte proto tolerantní k chybám stylistickým i těm pravopisným, byly psány ještě v době, kdy sem na takové věci nedbal, o to víc sem chtěl tvořit a dát o sobě vědět… Takhle sem psal ještě dávno, než sem měl občanku.  Některé ty věci jsou celkem perly, jiné spíš k pousmání, ale je to doklad toho, že sem se tenkrát jen tak neflákal. Jeden takový článek vám zde právě přináším:

Tady je:

Šílenost aneb nekonečný sen 2
Byl jednou jeden zelený medvěd a ten se živil pouze zrním, stejně jako všichni ostatní medvědi a jiné šelmy, od té doby co se dozvěděli, že v mase může být nemoc šílených žen. Nejvíc mu chutnalo zrní značky Dragons Studio Polná… jednou se toho zrní tak přežral, že ho odvezly rovnou do pitevny. Tam ho pak dlouho pitvali a tak medvěd raději utekl a schoval se ve městě. Když ho konečně bažanti našli, sežrali ho, protože patří mezi masožravce. A tak skončil medvědův příběh. Bažanti ale s medvědem v břiše dlouho neběhali, skončili na talíři šéfreaktora Sektoru. Šefreaktor Sektoru patřil a patří mezi býložravce, ale tenhle bažant nebyl z masa, ale z perníku. Upekla ho totiž perníková babka z Bohnic. A co dělala v Bohnicích. Ukrývala se v místním zábavném parku, společně s ostatníma mentálně narušenejma. Jednou se šla podívat do zrcadla a tak se lekla, až se z toho zbláznila a převezli jí z Bohnic do jihlavské psychiatrické léčebny Na kopečku. Tam jí pak zakopali a převezli na krchov, kde jí zase vykopali. A jestli nezemřeli, tak tam kopou dodnes. Ale to už je jiná historie. Největší problém byl totiž s fanynkami skupiny Luminetik, oni nás totiž nehctěli pustit na koncert, pořád nás odstrkovali a tak jsem se naštval, zamával křídly a přelétl jsem společně se svými kamarády a kamarádkymi (pardon kamarádkami) dav. Vystoupení skupiny Luminetik se mi nelíbilo, skupina Žofie byla totiž mnohokrát lepší. Jejich písnička Nedělej si vrásky se mi líbí dodneška. Když už jsem začal s tou hudbou, chtěl bych říct, že nejvíc se mi líbí v současné době Mrazík od FM Factory a spol. a Podléhám od Chynaski (pardon Chčinaski, vlastně pardon Chinaski, ÁNÓ Chinaski je správně.) A co vy, do koho děláte? Do prdele? No to snad ne – tam mě neposílejte. Kdo mě posílá do prdele, toho nemám rád. Nyní už ale necháme těch nesmyslů a budeme pokračovat v onom krásném realistickem příběhu. Takže kde jsme to skončili? Ah, už vím. Ten vodník se tak lekl, až mu začalo kapat ze šosu (a z nosu taky) a tak nám napsal úvodník do tohoto čísla. Úvodník tedy nepsal klajmen, ale doktor mistr Dj Vodník ze skupiny Kanibalos. Kdo pochybuje, ať mi e-mailne na e-maily: gill_brates@huhnice.cz nebo resident_parnik@hotposta.gom. Když už jsme u těch e-mailů, znal jsem jednu slepici a ta měla e-mail – mala_divna_chlupata_anezka_z_pardubic_@to_je_ale_hrozne_zajimava_a_velika_blbost_co.uk.
Ten vodník se pak rozplynul v davu a místo něho se tu objevily zelení medvědi, o kterých už jsem se na začátku tohoto příběhu zmínil. A co bylo pak? Zapálil jsem si cigáro a čekal až za mnou přijde moje holka, čekal jsem marně, žádnou jsem totiž neměl. A jak jsem tak kouřil, propálil jsem si kalhoty. A co jsem s nima udělal? Vyhodil jsem je z okna, už jsem je nechtěl, měli díru na nevhodném místě. Kalhoty dopadly na zem a daly se na zběsilý úprk, zastavil je až jedoucí kamión. Chcete svézt, zeptal se řidič kalhot. Ano chceme, řekly a naskočili do vagónu. Jeli tak dlouho, až se jim z toho zamotala hlava. Řidič z toho byl tak smutný, že na mostě zastavil a skočil dolů. Padák otevřel na poslední chvíli a když dopadl na střechu továrny, vlezl do ní a zařval přepadení. Všichni se lekli a utekli pryč, jen řidič zůstal v klidu, naházel všechny výrobní stroje do pytle a upaloval ke svému kamiónu. Kalhoty už tam nebyly. Co tedy měl řidič dělat, odjel pryč a už se do této nehostinné a ošklivé zimní krajiny nikdy nevrátil…

Pěkně ten blog poslední roky flákám

Já spisovatel, Já, já, já, Nezařazené

Včera, když sem nemohl usnout, tak jsem přemýšlel taky o tomhle svém blogu. A napadlo mě, co všechno bych zde napsal, co bych ze sebe vypotil a tak. Je mi vlastně jedno, jestli to někdo čte či ne. Asi sem si stejně poslední roky na blogu řešil hlavně své grafomanské sklony, které ale z jakýchsi podivných důvodů značně ubývají.

Psaní jsem si asi užil dost, psal jsem různý povídky, recenze a tak dál už od dvanácti, pod svým jménem i různými pseudonymy později přispíval do různých papírových i internetových magazínů o hrách i muzice, posléze si založil i svůj hudební web a asi to všechno dohromady mě dost vypsalo. A pak ta motivace… psát? Proč? Nikdo to nečte… psát za prachy? Momentálně na to nemám kloudnej kšeft a lováky si vydělám snáze jinak.

Zažil sem dobu, kdy jsem psal třeba celý týden v kuse různé články pro internetové ziny o hrách a řeknu vám na rovinu, že druhej den odpoledne jsem už vždy měl pocit, že už jsem všechno napsal, že se opakuju. Vlastně už sem to pak nenáviděl. Nejde psát pořád, psát člověk musí asi pro radost a ve chvíli, kdy má pocit, že chce něco světu říct,… psaní za prachy na povel, to bylo peklo.

Každopádně mi to teď ale občas chybí, sednout si a vykopat se ze sebe pocity v podobě nějakýho textu, takže možná, i když to teď na blogu docela flákám, bych chtěl semka letos občas sednout a něco napsat… Neberte to, pokud to čtete, jako nějaký závazek. Spíš jakési moje zbožné přání, dokopat se častěji k tomu otevřit svůj wp admin blogu a přispět sem několika dalšími řádky.

HOWGH

Moje články z Rockmag.cz

Já spisovatel, Já, já, já, Názory, Nezařazené

Můj hudební portál Rockmag.cz je sice v hybernaci. Částečně kvůli tomu, že jsem na něj neměl čas a web se stal v posledních letech nevýdělečný a částečně proto, že jsem neměl  čas na něj aplikovat GDPR. Je však možné, že v roce letošním v nějaké okleštěné verzi opět vstane z popela (pokud začnu fungovat já, protože mě trápí zdraví a čas na práci) a začnem vydávat nějaké články. Druhou variantou je, že na adrese rockmag.cz vybuduju nějaký eshop pro metloše, v podstatě by mi stačilo narvat tam šperky, co mám na Darkontu a přidávat hadry a nejaký merch.. no uvidíme… plánů je dost, ale sil zatím nic moc. Ale pracuju na tom, možná se o tom rozmelu zítra:) abych přidal nějaký blog příspěvek.

Každopádně jsem nahrál na net všechny moje články, který jsem pro rockmag.cz stvořil a tak, kdyby měl nekdo zájem, může si je přečíst, teda vlástně stáhnout právě teď a tady v jednom pěkném balíčku… takže download link zde:

https://havlicek-david-blog.xrs.cz/wp-content/uploads/2019/01/rmagclanky.rar

 

jo bacha, má to asi 900 MB …

 

taky jsem na tom dělal v letech 2005 až 2018