Ivan Olbracht – Příběh: O stvoření světa a člověka

26.6.2013Já čtenářadmin

Podle tohoto biblického příběhu stačilo pouze sedmí dní k tomu, aby Bůh stvořil celý ten velký, tajemný a podivuhodný svět se všemi detaily a rozměry, se všemi živými bytostmi, rostlinami i neživými přírodními úkazy, větrem, vodou, deštěm i skálami. Ale jak to vlastně bylo, co vytvořil nejdříve a proč?

Tvořil svět postupně, začal těmi největšími a nejdůležitějšími součástmi světa a pak postupoval k těm jednodušším, i když také důležitým. Tak tedy… Nejprve Bůh stvořil světlo a oddělil jej od tmy, vznikly den a noc, dva nesmiřitelné protiklady, které velmi zasáhnou v budoucnosti do veškerého života všude na Zemi. Druhého dne pak Bůh stvořil vzduch a oblohu, další ze základů života. Dne následujícího stvořil zemi a moře, trávu, byliny a stromy (v podstatě tedy už mohla fungovat i fotosyntéza). Dne čtvrtého pak dvě velká světelná nebeská tělesa Slunce, Měsíc a k tomu ještě hvězdy. Pátého dne Bůh stvořil ryby a ptactvo, šestého se pak po Zemi prohánělo i další živé
tvorstvo – dobytek, havěť plazící se po zemi a všelijaká roztodivná divoká zvěř. Na konec stvořil Bůh podle obrazu svého muže a ženu, Adama a Evu, aby panovali nad celou zemí. Ti, však byli, jak všichni vědí, vyhnáni z Ráje za okušení rajského ovoce ze stromu vědění, o tom však vypráví další příběh nazvaný, jak jinak než “O Adamovi a Evě”. Sedmý den Bůh posvětil a od práce si odpočinul. Svět byl dotvořen a příběh o stvoření světa i člověka samotného je u konce.Autor: Ivan Olbracht
1882 – 1952, vlastní jméno Kamil ZemanDíla:
Anna Proletářka
Ze starých letopisů
Nikola Šuhaj loupežník

Kompozice:
Kniha se skládá z kapitol.

Fuckstory 4 – nesplněné předsevzetí?

28.5.2013Já, já, já, Názory, Počítačové hryadmin

Pokud jste nekuřáci od narození, možná si myslíte, že přestat kouřit je snadné. Ale kuřáci moc dobře vědí, jak je těžké bojovat s vůlí a jak nefungují předsevzetí. Já osobně si toto předsevzetí dávám skoro denně. Nyní spíš jen sám pro sebe, aby se mi po dalším nezdařeném pokusu ostatní nikotinoví závisláci nepošklebovali s oním pověstným “vítej zase mezi námi kuřáky!”. Dávám si tedy pravidelné předsevzetí, že přestanu kouřit. A pak si často ještě říkám, že dodělám Fuckstory 4. A ani toto předsevzetí se mi nedaří realizovat:( a asi právě proto jsem se rozhodl se dnes na toto téma vypovídat alespoň na svém blogu.

Aby jste byli v obraze. Fuckstory je textová hra. Ti starší z vás jistě vědí, o čem je řeč. Textová hra byl specifický druh her podobných adventurám, který se objevil někdy v dobách osmibitových her, kdy prožil svůj zlatý věk. Ač je dnes ve velikém úpadku, přežil v jisté míře až do dnešních dnů.

Textové hry byly od jiných her odlišné tím, jak již název napovídá, že veškeré dění hry bylo na obrazovce popsáno textem a z velké míry tyto hry neobsahovaly obrázky, případně zde byly obrázky jen jako ilustrace k textu. Byla to jakási elektronická kniha, kterou jste mohli ovládat. Z tohoto důvodu vznikl také podžánr textových her známý jako gamebooky – alternativa k tištěným gamebookům. Tedy typ hry, kdy se vám vypíše situace a několik variant řešení, vy si jedno z nich vyberete a příběh podle toho pokračuje k dalšímu bodu, kde opět máte na výběr některá z řešení a to se opakuje až k závěru hry. Existuje samozřejmě i řada dalších typů textových her. Z nichž nejznámější jsou interpretové textovky, kde sice máte na obrazovce napsanou situaci, ale řešení hledáte sami. Zadáváte známé příkazy do příkazového řádku ve smyslu JDI, PROZKOUMEJ, POLOŽ nebo třeba VEZMI a snažíte se přijít na to, jak vyřešit problém či se někam dostat. Kdysi jsem pod jedním ze svých pseudonymů, v němž jsem používal své příjmení, publikoval na téma textových her seriál pro plnehry.idnes.cz – několik odkazů přikládám pod tento článek.

Ale abych se vrátil k jádru pudla. Tedy ke hře s názvem Fuckstory. Svého času jsem programoval jednoduché programy a hry, především pak v jazyce Basic a jeho mutacích. A někdy v roce 2000/2001 jsem si pro radost stvořil gamebookovou textovou hry s názvem Fuckstory. Je to celkem dávno. Třináct let je strašně moc času. Já tenkrát dodělal pracně devítku na základce (ne, že by mi to nešlo, ale nikdy mě škola nebavila) a tak nějak jsem z ní měl hromadu zážitků, což samozřejmě za chvíli vysvětlím, protože do devítky jsem vzhledem ke stěhování chodil úplně do jiné školy, než roky předchozí. Škol jsem vystřídal v dobách povinné školní docházky několik a v různých městech, ale ta poslední základka byla něčím zvláštní, jen v názvu to neměla.

Někteří moji noví spolužáci totálně kašlali na výuku a někteří učitelé byli ještě podivínštější než normálně bývají a tak mi, jak jistě chápete, onen vzdělávací ústav poskytl motivaci k tomu, abych udělal textovou hru z takovéhoto školního prostředí a to jsem ještě musel hodně ubrat, poněvadž by mi to stejně nikdo nevěřil. No a pojal jsem to vlastně celé vskutku vesele a tak vzniklo v roce 2001 v programovacím jazyce Quick Basic (což byl i v té době už téměř archaický software) dílko, které dostalo názevFuckstory 1: Pátek. Ovšem hra nebyla úplně dodělána a tak byla dotvářena až do jejího zveřejnění. Hra byla vydána v roce 2002 společně s první její recenzí na webu PlneHry.cz a pak už následovala řada dalších článků na všech možných webech, což mě jako programátora celkem těšilo.

Měl jsem před tím na kontě už desítky různých programů a hříček, ale toto bylo poprvé, co se o mě pořádně zajímala média, chodily mi e-maily od spokojených hráčů a žádosti o vytvoření dalšího pokračování. O hře vycházely články (řadu z nich mám dodnes uloženou), dokonce vyšlo i několik rozhovorů s mojí osobou. No, byly to krásný časy.

Sranda byla v tom, že hra nebyla v podstatě nijak technicky převratná. Myslím, že vypadala jako klasická textová hra z roku 1990. Ovšem tehdejší mladé hráčstvo asi chytilo antiškolní naladění hry, apatické postoje hlavního hrdiny a možnost nalezení spřízněné duše v podobě krásné Nikol, s níž se ve hře hráč setkává. Jen na PlneHry.cz si gamesku stáhlo během pár dní skoro 20 tisíc lidí, pokud se dobře pamatuji. Ovšem o gamesce se psalo třeba i na Doupe.cz, FreeGame.cz, FreeHry.cz, GameParadise.Cz, Hrej.Cz, New World, Games4u, HryZdarma, Super SMS a mnoha dalších. Dokonce vyšlo i několik článků v papírových magazínech.

Začaly se dokonce objevovat hry inspirované tou mojí jako například Normal Scool Day: Houby a Takovej normální den a dostalo se ke mně i nějaké neautorizované pokračování Fuckstory, bohužel jsem ho ztratil a dnes ho již nemohu najít.

Každopádně vzhledem k úspěšnosti prvního dílu a nátlaku hráčské veřejnosti jsem se rozhodl vytvořit oficiální pokračování – to dostalo název Fuckstory 2: Škola je kráva. Jeho úspěch nebyl takový jako u prvního kousku, ovšem i tak vycházela spousta recenzí, objevilo se pár rozhovorů a hra se dočkala spousty stažení.

O nějaký rok dále pak vyšlo i třetí pokračování s označením Fuckstory 3: Gimpl…

Čtvrtý díl
Když jsem měl po maturitě na střední škole, rozhodl jsem se vytvořit čtvrté pokračování. Tentokrát v operačním systému Windows, kde by text byl doplněn i obrázky. Ačkoliv jsem v té době byl celkem produktivní autor povídek, recenzí i poezie, rozhodl jsem se požádat ještě produktivnějšího autora antiškolních a poměrně rozsáhlých povídek Střední nápravná jménem Kamil “The_Pretender” Kotrnetz, aby psal texty. A i když jsem samozřejmě pod Windows programoval, rozhodl jsem se požádat svého mladšího – ovšem v programování mnohem zdatnějšího – bratra Kamila, aby napsal kód ke hře, vytvořil editor k psaní herních situací atd. Tehdy se objevil taky grafik Jiří Grulich a kreslíř Ondřej Kopečný, kteří se pustili do kreslení a tvoření grafiky ke hře. Já se staral o všechno ostatní a řídil, aby to dopadlo. Nutno říci, že všichni byli velmi šikovní, ovšem nějak se nám to nepovedlo dotáhnout do konce, což byla asi především moje chyba, protože jsem nebyl schopen řešit nečinnost některých členů a nechal projekt dlouho válet v koutě bez jakéhokoliv pohybu vpřed. K dokončení chybí spousta grafiky a poslední z pěti epizod, z níž se hra měla skládat. Již v roce 2006 vyšla demoverze, ale samotná gamesa s názvem Fuckstory 4: Fuckulta nikdy nevyšla.

Demoverzi si lze stáhnout ZDE …

Samozřejmě, že myšlenky na dokončení hry mě nikdy neopustily. Bohužel atributy jako čas, touha a odhodlání gamesku dokončit mi nějak chybí nebo se objevují jen sporadicky. Možná, že ji letos doděláme, ale slíbit to fakt nemohu. Dnes je to už ale strašně dávno od vydání prvního díla a je tedy otázkou, zda by gameska někoho ještě mohla zajímat. Dalším problémem je, že The_Pretender se již dopisováním hry nechce a nemá čas zabývat. Musel bych tedy texty dotvořit sám. V závanu času se mi také ztratilo spojení s grafikem a kreslířem. Ovšem gameska by se dala vypustit i bez grafiky, texty bych dopsat mohl, poslední dobou se mi do toho chce čím dál více. No, jak říkám – sliby jsou chyby a tak slibovat nic nebudu. Nechte se překvapit, jak to dopadne.
Stránky hry
V roce 2006 byly hře vytvořeny oficiální stránky na subdoméně hudebního portálu Rockmag.cz – nalézají se na adrese fuckstory.rockmag.cz
Facebook profil
30. dubna tohoto roku jsem hře vytvořil profil na Facebooku a proto všichni, kdo hru mají rádi – rozhodně si ji dejte mezi “To se mi líbí”.

Fuckstory: Pátek

Jednoduchá dosovská textová hříčka, její vývoj trval zhruba šest měsíců a pracovalo se na ní někdy i několik hodin denně. Hra běží z velké části v textovém režimu v základních dosovských barvách, ale to je kvůli tomu, že vzorem pro vytvoření této hry byly pro autora (tedy pro mě) textové hry pro stará XTéčka a Robotrony. O co ve hře jde??? Prostě se nějak dostat na konec. Ráno se probudíte, musíte se nějak dostat do školy, tam strávit alespoň trochu času, pozvat tam svojí oblíbenou dívku na rande a pak nějakým způsobem ze školy zdrhnout. Budete odvezeni do nemocnice z níž vás nechtějí pustit. Když se vám povede opustit i nemocnici, musíte se dostat domů, pak musíte zpět do města pro dívku, jít s ní na rande do disko-klubu, tam jí vyznat něco jako lásku atd.atd.atd. Ve hře je ukryt emulátor starých robošrot počítačů, textová hra na hádání sirek, mini tenis apod. Jako bonus je ke hře přiloženo i několik různorodých povídek.

Download:
Velikost hry: 396 kB

Mirror 1 – fuckstory.rockmag.cz

Fuckstory 2: Škola je kráva

Po absolvování deváté třídy sis užil krátkých deštivých letních prázdnin a pak si opět nastoupil do deváté třídy – propadl si a teď máš celý dlouhý rok na to, aby sis svojí oblíbenou devítku pro velký úspěch zopakoval. A tak se jednoho kalného podzimního dne probouzíš zimou ve svém kutlochu a protože autobus do ústavu ti jede až za pět minut, nemusíš nikam spěchat.
Vyčistíš si zuby pilníkem, oblečeš se, posnídáš psí granule, vezmeš si na záda aktovku připomínající parní kotel a jdeš na autobus. Ten ti však z nepochopitelných důvodů ujel a tak stopneš kombajn, který tě zaveze až ke škole. V ní se setkáš s řadou zajímavých podivínů. Ovšem nějak tě to tam přestane bavit a tak se rozhodneš, že ze školy zdrhneš. Cestou k východu však na chodbě potkáváš Kristýnu, dívku která se nedávno přistěhovala a která se ti velmi líbí, poněvadž je opravdu hodně zajímavá. Dosud si však neměl příležitost si s ní pokecat, to se však brzy změní, protože Kristýnu to v nové škole také vůbec nebaví a tak zdrhne s tebou 🙂

Download:
Velikost hry: 356 kB

Mirror 1 – fuckstory.rockmag.cz

Fuckstory 3: Gimpl

Třetí pokračování příběhu o svérázném teenagerovi – Čendovi. Po mnoha letech strávených na základní škole se mu konečně poštěstilo, byl přijat na střední školu. A to ne na školu ledajakou. Navštěvuje totiž gymnázium. Jenže zjišťuje, že i střední škola je bohužel jenom vzědlávací ústav a že i tady se bude muset učit. Škola navíc nemá dostatek míst a tak jede i na noční směny. I Čenda musí trávit noci ve staré školní budově a tak se nelze divit, že ke škole získává znovu odpor. A tak nakonec jednoho dne (nebo spíš noci) ze školy zdrhne a vydá se domů. O lásku ani tentokrát nebude nouze. Ve městě se koná ťradiční pouť a tam se Čenda znovu setkává s nádhernou dívkou, kterou poznal v autoškole. No a protože pouť může být poměrně romantická záležitost, tak z toho vzniká další fuck-story.
Fuckstory 3: Gimpl je mnohem delší než díly předchozí. Navíc je rozloženo do dvou po sobě jdoucích dní. Navštívíte zde i mnohem více míst a setkáte se s více lidmi než ve Fuckstory: Pátek a Fuckstory 2: Škola je kráva.
Stylistika je trošku jinde… Už to není příliš podobné C. D. Paynovi, se kterým byl styl psaní v FS1 a FS2 srovnáván. Přesto je ale hra pojata jako veselá humorná věc pro mladé, které štve konvenční vzdělávací systém a kteří se rádi baví.

Download:
Velikost hry: 356 kB

Mirror 1 – fuckstory.rockmag.cz

Ke spuštění dosovské hry je dnes potřeba v nových Windows a Linux/Unix systémech – DOSBox. Ten je ke stažení ZDE.

A ještě slíbené odkazy na některé moje díly seriálu o textových hrách na Idnes.cz:

Lednové textovky

Textovky v září – ve znamení Nostalgie

Textovky v říjnu

Dubnové textovky – nejen o soutěži

Prázdninové textovky – dočkáme se soutěže?

Červnové textovky – ve znamení léta

Březnové textovky – tvořte gamebooky!

Listopadové textovky – Zloděj, Indi a Fuckstory 4

Prázdninové textovky – léto a textovky

Prosincové textovky

Armada Tanks – inovované Battle City

27.5.2013Počítačové hryadmin

Srdce těch, kteří si pamatují staré dobré Battle City od Namca z roku 1985, jistě zaplesají při spatření toho, co vám zde budu nyní prezentovat. Počítačová hra, kterou bych vám zde chtěl dnes představit si totiž z původního konceptu legendární osmibitové hry Battle City bere to nejlepší a k tomu přidává spousty inovací i mnohem zdařilejší grafiku. Hratelnost oproti originálu zůstává minimálně stejná a gamesa je díky tomu stále hodně návyková. Tak tedy dovolte, abych vám představil hru Armada Tanks.

Armada Tanks je arkádová střílečka, v níž ovládáte, jak již název napovídá, tank pohybující se v prostředí plném nepřátelských tanků i vozítek. Vaším úkolem je rozstřílet je dříve, než to tito nepřátelé udělají vám. Jak prosté. Jenže k tomu se přidávají různé přidružené úkoly jako uchránit základnu či zničit předem určené cíle a ukazatel vaší energie bude mít, co dělat, aby to zvládl:)

Pohyb tanku ovládáte klasicky šipkami klávesnice. Otáčení děla a tedy směr střelby pak volíte pomocí myši. Prostředí je složené z různých prvků, především zdí. Některé lze ničit, jiné ne. Dále jsou tu různé mosty, voda, houštiny, stromy, tráva, tunely a mnoho dalšího. Do cesty padají různé bonusy jako například doplnění stavu vaší energie, lepší zbraně, výbuch všech nepřátel a jiné. Aplikujete je logicky tím, že je seberete. A o nepřátele nebude také nouze. Vozítek a tanků bojujících proti vám je celá řada a liší se jak systémem útoku a výdrží, tak tím jak se chovají či střílí. Některé jsou například i neviditelné. Levely jsou zasazené do různých prostředí podle světů, v nichž se odehrávají – například zima, poušť a podobně. Celé je to hezky udělané a tak mi nezbývá, než vám doporučit, aby jste si Armada Tanks zahráli.

Autorem hry je dosud neznámý vývojový tým Encord.com

Gamesa je distibuována do světa společností Alawar. Jejíž prezentaci lze najít na stránkách Alawar.com …

Demoverzi hry, v níž si lze hru na jednu hodinu vyzkoušet, naleznete ke stažení na této adrese:
http://www.alawar.com/download/AlawarEnArmadaTanks.exe

Přeji příjemnou zábavu.

Blow Master Japan – simulátor japonské střelnice

27.5.2013Počítačové hryadmin

Mám toho moc a tak jsem opět nějaký čas zanedbával svůj blog. Témat k psaní, taktéž námětů, mám sice stále hodně, ale bohužel realizace textů zůstává pozadu. Tento víkend se však nese ve znamení nehorázně ošklivého počasí, za které by se nemusel stydět ani listopad a tak jsem sedící doma nejen spustil po čase na svém PC šrotu nějakou tu hru, ale rozhodl jsem se vám ji zde i přiblížit.

Tedy hrál jsem jich dnes samozřejmě vícero, ale nejvíce mě zaujala věc s názvem Bow Master Japan, tak se na ni pojďme společně podívat, milí přátelé.

Jedná se o on-line hru běžící přes 3D rozhraní Unity přímo v prohlížeči. Nezkoumal jsem toto rozhraní nějak mnoho, ale je to jakýsi plugin podobný technologii flash, který umožňuje realizaci 3d her právě v prostředí prohlížeče.

A o co že ve hře vlastně jde? Inu, je to taková relaxačka na dlouhé zimní večery, a nebo když se v létě kopete nudou do zadku. V tomto herním titulu se totiž stanete střelcem, který střílí lukem a šípem na předem určené cíle a musí je všechny zasáhnout. Povede-li se vám to, pokračujete do dalšího a ještě mnohem složitějšího levelu. A tak se časem budete setkávat i s cíli, které se pohybují a podobně. Co je ovšem na hře krásné, každý level je jinak vyvedený a většinou je zasazen do prostředí japonských udržovaných zahrad, kde teče voda, jsou zde umělá jezírka, okrasné dřeviny a vůbec bohatá flóra všeho druhu. Celou tu atmosféru pak podtrhuje relaxační asijská pomalá hudba. No prostě krásná věc, ale škoda to popisovat, to se musí zažít a není nic jednoduššího než si tuhle jednoduchou on-line střílečku vyzkoušet právě teď.

Nachází se na serveru plném zajímavých her s názvem Miniclip.com a přímý odkaz je zde:
http://www.miniclip.com/games/bow-master-japan/
Příjemné hraní.

Lev Nikolajevič Tolstoj – Kreutzerova sonáta

10.4.2013Já čtenářadmin

Mezi cestujícími ve vlaku se rozvine vzrušená diskuze o vztahu muže a ženy. Výpovědi jednotlivých cestujících pojednávají o problémech soužití s opačným pohlavím, se kterým vstupují do manželského svazku. Z počáteční diskuze dámy a advokáta se rozvine ostrá výměna názorů ostatních do kupé vstupujících lidiček.

Dochází k názorovému střetu dámy a starého obchodníka. Obchodník má na vztah muže a ženy svérázný názor, že žena se má zkrotit hned na začátku. Dáma apeluje na to, že svazek má být především důsledkem vzájemné náklonnosti, že láska je cit, kterým dáváme jednomu přednost před ostatními. Následuje obecná polemika o tom, jaké trvání tato přednost má.

Šedivý pán – Pozdnyšev – vypráví svůj životní příběh od neřestnosti svých mladých let, člověka z vyšších společenských kruhů, do doby, kdy vstoupil v manželství se ženou, kterou později zabil. Detailně odůvodňuje příčiny, které ho dovedly k zločinu. Ženy prý působí smyslně na city mužů, aby je lapily do svých sítí. Vypráví o neporozumění se svou ženou a o nesouladu v potřebách tělesných, zvláště po příchodu dětí. Jeho manželská krize vyvrcholila, když si jeho žena začala milostný románek s houslistou TRUCHAČEVSKÝM.

Pozdnyševa sžíralo nejprve podezření a pak krutá žárlivost. Došel k názoru, že láska i zloba jsou stejné živočišné city. Situace graduje, když se jeho podezření potvrdilo při nečekaném nočním návratu z cesty na venkov. Přistihl svou manželku s houslistou TRUCHAČEVSKÝM. Jeho žárlivá reakce byla nepříčetná. Kinžálem zabil svou ženu, aby potrestal její provinění proti němu. Až k takovému činu se dobral člověk, který na začátku svou ženu miloval.

Harlej a Škwor – 31.3.2013 v Polné

9.4.2013Kulturaadmin

České rockové stálice Škwor a Harlej vyrazily na začátku března na společné turné, které zahrnuje 12 zastávek, mezi nimiž nechybí například Plzeň, Ostrava, České Budějovice, Brno, Pardubice či Zlín. Jako hosty si sebou vezou pražskou symphonic-horrorcore kapelu The Snuff a pražskej HC / Crossover band s názvem Flattus. V neděli 31.3.2013 jsem se společně s bratrem vypravil na akci v Polné, kde se také na jeden večer tento hudební cirkus zastavil…

Nejprve vysvětlím, proč report píši více než týden po akci, ale důvod je jednoduchý – koncert Harlej + Škwor jsem si užil zřejmě na tolik, že mě to na týden knokautovalo do postele s jakousi podivnou chřipkou. Přeci jen kombinace paření na metal, několik litrů dobře chlazeného piva, více než krabička cigaret a odeřvanej repertoár kapel za celý večer se musel někde podepsat, stejně jako fakt, že jsem den předtím absolvoval několik akcí včetně návštěvy koncertu kapely Turbo a známé jihlavské diskotéky Ponorka, dva dny předtím byl v hospodě do rána a den předtím taktéž atd. 🙂 No prostě, měl jsem náročný konec března. Respektive – udělal jsem si letos zajímavé předvelikonoce a Velikonoce 🙂 Ovšem dost bylo žvatlání o mě, pojďme se vrhnout na Harlej, Škwor, Flattus a The Snuff.
Koncert se konal ve známém polenském sále v polenském zámku a první, co mě při vstupu nadchlo, překvapilo i potěšilo byl fakt, že je na akci poměrně mnoho hudby chtivých návštěvníků. Neumím odhadnout, kolik lidí tam mohlo být, ale při mém tipování se to mohlo pohybovat okolo šesti stovek lidí. Ještě před začátkem jsem si zašel na večeři a nějaké to pivo do hospody, aby se mi dobře tancovalo, no a pak jsem v doprovodu svého bráchy zamířil do víru českého bigbítového dunění v očekávání věcí příštích. Chvíli po příchodu jsme se připojili k několika kamarádkám z Polné. V partě se to prostě lépe táhne…

Jako první začínala na pódiu zdejšího kulturního svatostánku pražská kapela Flattus, což je crossover-rocková parta hrající převážně česky. Zpěvák Jirka se zbytkem kapely rozvařil sál a připravil mé spoluposluchače na to, že večer bude stát za to. Hudba Flattus sice není ještě mezi lidmi na Vysočině nijak příliš známá, věřím však, že po turné se Škwory a Harlej budou mít tito protřelí muzikanti (kapela existuje již od roku 1996) po celé ČR o mnoho nových fanoušků více, protože spousta lidí mi dodnes hlásí, že Flattus se jim na této akci opravdu líbil.

Druhou partou na scéně byli pražští The Snuff. Ač zjevem z mého pohledu mladí muzikanti, dokázali upoutat a hlavně lidi na ně pařili, tancovali, skákali, řvali. Ba co více, dokonce do sebe strkali. Tahle symphonic-horrorcorová banda mě bavila. Hlavně zpěv mě zaujal a od té doby si ji občas pustím na konkurenčním Bandzone.cz 🙂 Fakt je, že po této kapele jsem byl připraven na nejlepší. Respektive těšil jsem se na následný dvojkoncert českých rockových hvězd.

Venku sice řádila soudružka zima, ale v sále začínala stoupat teplota, protože co si budeme povídat, hodně lidí je hodně lidí, každej má cca 36 stupňů a fyzika prostě funguje. A pak to přišlo. Legenda českého crazy metalu:) – HARLEJ se objevila na pódiu. Sál se zaplnil. “Tak tady máš bože, co si chtěl, …” Set začal písní Zfetovanej. A pokračoval ve stejném drajvu plném energie.

Harlej jsem viděl v životě na živo snad dvacetkrát, ale letos poprvé to bylo s aktuálním zpěvákem Tomášem Hrbáčkem – a že už v Harleji nějaký rok křičí do mikrofonu. No nic, dohnal jsem to všechno až nyní. Každopádně mě to ale potěšilo, protože v playlistu tohoto pražského hudebního tělesa byly jak písně staré, které znám ještě z dob, kdy kapele předsedal Vláďa Šafránků, tak skladby novější i nejnovější, které se ovšem již za dobu nedlouhé existence staly mezi posluchačstvem poměrně známé. Důkazem toho je fakt, že spousta návštěvníků si pobrukovala zpívaný text s frontmanem Tomášem. Nebyl jsem výjimkou – jak jsem oznámil v úvodu článku – což mě stálo bolest hlasivek ještě v pondělí a úterý. Ale zavzpomínal jsem si na dobu mého raného mládí, kdy k nám Harlej do vsi zajížděl poměrně pravidelně a já si u nich vychutnával své první rockové požitky.

Alkoholik ukrytý ve mně zajásal, když začala přestávka. Kopl jsem do sebe nějaké pivko a panáky, pozdravil se s řadou místních celebrit i známých. A šlo se na Škwor.

Nejsem na tripu a jsou na světě i věci, co se mi nelíbí. Ba dokonce jsou na světě i věci, které mě opravdu žerou. Ovšem ten večer se mi tak nějak líbilo všechno, takže se nelze divit, že Škwor, který mám v oblibě normálně, sem ten večer opravdu dával. Samozřejmě to byla zase smršť známých hitů z dob minulých i současnějších. Tahle nu metalová pražská grupa, která začala řvát z českých pódií někdy kolem roku 1998 si za těch 15 let existence vydobila dobrou pozici mezi předními českými tvrdými skupinami. Vždycky se rád podívám na to, jak veliký frontman Petr Hrdlička drží kytaru, která v jeho velikých rukou vypadá jako dětská hračka. No, je to zážitek, co si budeme povídat.

No a pak koncert skončil. Potlačil jsem slzu v oku a vypravil se ještě někam na pivo, abych všechny zážitky onoho fajn večera vstřebal. Fakt, že píši tento report, je známkou toho, že se mi akce opravdu líbila, reportáž z akce jsem několik let nepsal… a dlouho možná zase psát nebudu. Kdo ale můžete a máte to někde poblíž, určitě zajděte na koncert některého z mnou zde popsaných hudebních uskupení a turné se účastnících kapel. Buď samostatně a nebo, pokud to ještě stihnete, zajděte rovnou na některou ze zastávek tohoto již zmíněného turné.

http://bandzone.cz/flattus
http://bandzone.cz/thesnuff
http://bandzone.cz/harlej
http://bandzone.cz/skwor

Zimní noc

1.4.2013Já spisovateladmin

Je hluboká a temná zimní noc, tak hluboká jako prázdnota, která bloudí po lidských duších a vybírá si stále nové oběti, aby je dostala až na dno sebe samých. Já sedím u okna a dívám se ven, bílá vláha se snáší s deštěm k zemi, putuje nekonečnou oblohou a usedá na cestu, která se třese pod jejím chladem. Staré hodiny na skříni bijí pravidelně, jako moje srdce.

Je to smutné pesimistické období, které na radosti nepřidá a tvrdě se brání jakékoliv změně. Jaro je daleko, je teprve prosinec – ŠKODA, já se krčím u radiátoru a vzpomínám na léto, na to, co bylo… jen na ty hezké věci. Ty smutné se snažím držet v koutě mého myšlení, ale ony se nějakým způsobem z toho kouta vždy dostanou a smíchají se s mými pocity zimního pesimismu.

A já smutně sedím za oknem (na tý straně vevnitř) a čekám každým dnem na lepší roční období a pořád nic. Zdá se to být nekonečně dlouhé, čas běží pomalu a táhne se jak vzpurná oběť skřipce a sníh padá pořád stejně.

Vidím les, který spí pod nánosy sněhové pokrývky. Vidím pole, které se marně brání kruté zimě, občas slyším psy smutně výt k obloze a prosit o trochu lepšího zacházení, slyším šumět polozamrzlý splav i zvony na věži oznamující půlnoc. Já pořád sedím, ani nevím proč, nemám důvod, měl bych dávno spát, ale nejde to, je zima, je krutá zima, tedy nejhorší roční období.

Pravdou je, že se užírám schválně, ale proč ne, když mě to baví, když se mi to líbí,, je to takový zvláštní pocit, který v té zimě hřeje u srdce. Doporučuji to všem, nejlepší lék proti zimě je, nechat se jí deptat.

Na vysvětlenou:

Chtěl jsem sem na blog hodit něco tématického – něco k tomu – co straší za oknem a pak mě napadlo, že už jsem to někde někdy psal. Zapátral jsem tedy a v posledním koutě starého disku jsem našel tuhle slohovou práci ze základní školy… tak recykluji a sdílím:) Omluvte proto opět úsměvnost tohoto počinu i styl, kterým je to celé psáno, chtěl jsem zachovat autentičnost mého tehdejšího pisatelského umu.

Miloslav Švandrlík: Pět sekyr poručíka Hamáčka

29.3.2013Já čtenářadmin

Miloslav Švandrlík dlouho těžil z oblíbenosti díla „Černí baroni“. Několik let po revoluci tak vznikla i kniha „Pět syker poručíka Hamáčka“. V ní se opět setkává Kefalín se svým bývalým poručíkem. Ten s opětovným příchodem kapitalismu začal podnikat, otevřel si ve stanici metra minibufet a prodává hamburgery.

Náhlé shledání je důvodem ke vzpomínání. Kefalín ale spíše naslouchá, a tak je kniha jakýmsi výpisem vzestupů i pádů PTPáckého vojáka průměrné šarže, prožitých za dob totality.
Dozvědět se lze o počátcích jeho kariéry, kdy jako čerstvý absolvent poddůstojnické školy začal sloužit lidu a přitom prožíval zklamání z nevydařené lásky ke krásné Andule. Jeho náhradní láskou se stal alkohol a tomu zůstal věrný i poté, co si za jeho pomoci našel ženu, když ji za temné noci znásilnil. Ač nedobrovolně, oženil se s ní a jeho život se dál houpal mezi dobrými a zlými časy. Vzhledem k povolání, které Hamáček měl, i častým průšvihům, stěhoval se i se svojí ženou z místa na místo jako cirkusová karavana.
S manželkou Jaruš si Václav Hamáček stále více nerozuměl. Následkem toho byla oboustranná nevěra, chycená kapavka a rozvod. Hamáček byl volný. Jednoho krásného dne mu pak přišlo z ministerstva národní obrany stručné oznámení, že jeho žádosti o převedení do zálohy bylo vyhověno. Hamáček se stal vedoucím masny a konečně dělal to, čím se kdysi vyučil. Později se opět setkal se svou láskou – Andulou. Kvůli ní Hamáček zapomněl na komunistickou ideologii a rázem se z něho stává lepší člověk. Ožení se s Andulou, stará se o děti a vede spokojený život.

Dnes začíná v Jihlavě Cirkus Humberto

28.3.2013Kulturaadmin

Vůně pilin, blýskající se flitry, nasvícené šapitó, cukrová vata, artisté předvádějící nebezpečné kousky v manéži i pod kopulí stanu, cvičená exotická zvířata… Ano, přátelé, do Jihlavy, kde žiji, dorazil jeden z největších československých cirkusů současnosti a dnes zahajuje svým programem hostování ve zmíněném krajském městě.

V současné době se v naší republice pohybuje okolo čtyř desítek cirkusových podniků různé kvality, velikosti a úrovně. Jeden z těch největších, který je aktuálně možné v ČR spatřit, nese název Humberto a i přes letošní nepřízeň počasí postavil své šapitó v Jihlavě na Dolech. Je to tento rok již druhý cirkus, který v krajském městě Vysočiny hostuje. Zhruba před čtrnácti dny, zde bylo možno spatřit cirkus Bernes slavné a rozvětvené rodiny Berouskových.

Cirkus Humberto na svých plakátech inzeruje velkolepou show plnou napětí a zábavy a hlavně zvířátka z různých koutů světa jako například africké zebry, koně, medvědy, velbloudy, somálské lvy, kyperské a kamerunské kozy, asijské lamy, 3 indické slony, dromedáry, královské pudly a mnoho dalšího.

Cirkus Humberto vznikl původně pouze jako román Eduarda Basse. Ten měl cirkusové umění rád. Dokonce prý objížděl cirkusy a od osazenstva těchto podniků si nechával vyprávět příběhy, které si zapisoval a později některé motivy z oněch vyprávění použil ve svých slavných dílech Lidé z maringotek a Cirkus Humberto. Říká se také, že román Cirkus Humberto obsahuje mnoho z historie jiného slavného českého cirkusu – cirkusu Kludsky.

Skutečný Cirkus Humberto však vznikl trošku jinak. V padesátých letech při znárodňování došlo bohužel také na cirkusy. Jedním z největších podniků, které do té doby u nás jezdil, byl i Cirkus Henry, rodiny Fialových. Protože na vozech i propagačních materiálech měl iniciály CH, přejmenovali komunističtí mocipáni znárodněný (státem ukradený) Cirkus Henry na Cirkus Humberto. Zneužili tak vlastně známé jméno Bassova díla. Díla, které se zrodilo z lásky k cirkusovému umění i prostředí. Cirkus Humberto pak jezdil jako jeden z cirkusů patřících pod státní podnik Československé cirkusy a varieté.

Po revoluci se značka cirkus Humberto dostala do správy rodiny Navrátilových a nutno říci, že cirkus dělají opravdu dobře. Přesvědčit se o tom lze od dnešního čtvrtka do neděle 7. dubna v Jihlavě. Přijďte se podívat.

Stránky cirkusu:

http://www.cirkushumberto.com/

Můj FB s fotkami cirkusových podniků:

http://www.facebook.com/cirkusovefotografie

Tip na “vejlet” – Modelové království Žďár

21.3.2013Cestováníadmin

Jaro klepe na dveře a tak tu pro vás mám tip na zajímavý výlet. Vypravte se na Vysočinu do Ždáru nad Sázavou. Děti budou jistě nadšené, dospělí se mohou vrátit do dětství. Protože, kdo by neměl rád vláčky?

Ve Žďáře nad Sázavou v domě kultury se nachází jedno z největších modelových kolejišť v České Republice – Modelové království Žďár, za jehož provozem stojí nadšenci ze stejně se jmenujícího občanského sdružení a musím před jejich činností smeknout. Autoři tohoto kolejiště se rozhodli ve svém království vytvořit reálné stanice, budovy a krajinné prvky právě ze Žďáru nad Sázavou a okolí. Při vaší návštěvě je tak možné spatřit vlakové soupravy projíždějící pod kostelem na Zelené Hoře či hradem Pernštejn. Nebo se třeba můžete kouknout na křižující se vlakové soupravy na žďárském vlakovém nádraží nedaleko známých žďárských strojíren ŽĎAS. To je však jen chabý výčet věcí zde nabízených k vidění.

Kolejiště zabírá plochu 55 metrů čtverečních po níž se projíždí odhadem 50 vlakových souprav. Kromě toho je však možné spatřit na ploše jezdit i jiné dopravní prostředky. Zaujme i fakt, že v krásně vytvořené přírodní scenérii je mnoho výjevů ze života lidí. Je tak zde možné spatřit hasiče hasící požár, policisty vyšetřující nález utonulého člověka nebo třeba lidi jdoucí do práce. Nechybí zde zvířátka, mosty, tunely… no prostě nádhera. To musíte vidět.

Stránky projektu s řadou informací o něm se nachází na této adrese:

http://www.mkzdar.cz/

Modelové království Žďár je otevřeno v sobotu a v neděli v rozmezí 10-17 hodin.