Jak jsem zde před časem avizoval, rozhodl jsem se tu na pokračování vydat všechny básně z mé předloni vydané sbírky Srdce z hoven…   Díl 36:

Oběti noci

S nocí vstáváš s ránem usínáš,
jen síla úplňku tě nechá žít,
černá a bílá je barvá tvá
s východem slunce vždy musíš jít.

Jiná se staletím ztotožní s hlínou,
tvá rakev jakoby neznala čas,
ležíš tam schována za branou divnou,
zamčena mělas být pro klid v nás.

Ve spánku se mi cosi do snů vkrádá,
já jako blázen vždy musím jít.
To volá mě zvěčnělá nádherná dáma,
když zvony utichnou s půlnocí.

Vždycky jsem toužil mít nějakou jinou,
a u tvého lože se musel tisíckrát bát,
tělo pak spocené ne vlastní vinou,
když tvojí obětí měl jsem se stát.

Jak jsem zde před časem avizoval, rozhodl jsem se tu na pokračování vydat všechny básně z mé předloni vydané sbírky Srdce z hoven…   Díl 35:

Ne už ne,
zas to přišlo.
Jindy není nápad,
teď jich jsou kvanta.
Píšu básně…

Za to přišlo po pivu, asi musím chápat,
že musím nějak dát sám sobě chápat
že jsem na živu,

…
když měl sem už chrápat.

Jak jsem zde před časem avizoval, rozhodl jsem se tu na pokračování vydat všechny básně z mé předloni vydané sbírky Srdce z hoven…   Díl 33:

Chybí mi kus včerejška

Zmítám se v křečích v posteli –
tři kráby jsou zas v prdeli.
A piva bylo víc než míň
a panáky byly taky.

Automaty, karty – prachy v tahu.
Zahrál jsem si na „vejtahu“ –
všechno jsem znal, všechno věděl,
jen malé okénko – s kým jsem seděl?

V hlavě záblesk holky hezký,
což vysvětluje ty SMSky.
Naši na mě řvou, že jsem prase.
Ať je večer, půjdu zase.

Jak jsem zde před časem avizoval, rozhodl jsem se tu na pokračování vydat všechny básně z mé předloni vydané sbírky Srdce z hoven…   Díl 32:

Jsem tu

Mlátím sebou o tvý dveře,
proč mi nikdo neotevře?
Říkala si přesně v půl,
připadám si jako vůl,
neřekla si který den,
stavím se zas za týden.

Jak jsem zde před časem avizoval, rozhodl jsem se tu na pokračování vydat všechny básně z mé předloni vydané sbírky Srdce z hoven…   Díl 31:

Myšlenky si jedou hlavou
v mozkomýšním moku plavou.
Od pondělí do neděle
mám je vlastně u prdele.

A tak věř mi,
nějaký city
za poruchu integrity
srdce mýho nemůžou.

Jak jsem zde před časem avizoval, rozhodl jsem se tu na pokračování vydat všechny básně z mé předloni vydané sbírky Srdce z hoven…   Díl 30:

Pochopila

K našemu rozchodu
napsal jsem ti báseň
teď nemůžu do schodů
a bolí mě dáseň.